William Keepin: Indrova síť a astrologie
Z anglického originálu článku uveřejněného v americkém časopisu "The Mountain Astrologer" (č. 147, roč. 2009) přeložil Petr Lisý. Tento překlad je určen pouze pro studijní účely.
Will Keepin je původní profesí úspěšný fyzik (podobně jako jaho přítel Rick Tarnas), kterého zkoumání moderní "nové fyziky" přivedlo až k astrologii, tedy disciplíně považované ortodoxními vědci za tabu, a také k otázkám ochrany životního prostředí a duchovního života. Tento jeho článek je dodatkem k rozsáhlému staršímu textu z roku 1995, nazvanému "Astrologie a Nová fyzika - Propojování posvátných a sekulárních věd", v němž se pokusil ukázat možnosti porozumění astrologickým procesům v kontextu teorií současné fyziky, zejména práce Davida Bohma.Autor nastoluje fascinující myšlenku, že „integrální věda“ či jednotná teorie všeho, o jejíž formulaci vášnivě usilují jak ortodoxní vědci, tak myslitelé nového paradigmatu, se může jednoho dne vynořit v šokující podobě astrologie anebo nějaké jí odpovídající fraktální generalizace. Astrologie je totiž podle něj praktickou a ucelenou aplikací bytostně fraktální povahy vědomí.
Ve svém článku „Astrologie a nová fyzika“, uveřejněném v roce 1995 v časopisu „The Mountain Astrologer“, jsem představil nástin koncepce, v jejímž rámci můžeme na astrologii pohlížet jako na aplikaci teorie o fraktální povaze vědomí. Pro hlubší porozumění tomuto tématu se mi zdá vhodné použít starou mystickou představu, s jejíž pomocí dávní proroci hinduismu a buddhismu vysvětlovali povahu reality – její mystickou jednotu a složitou fraktální strukturu.
Indrova síť byla popisována jako nesmírně rozlehlá mřížka třpytivých drahokamů. Při pohledu do vybroušené plošky kteréhokoli jednotlivého drahokamu lze zahlédnout obraz všech ostatních drahokamů, které se v ní zrcadlí. Každý drahokam tedy ve svých ploškách obsahuje odraz všech ostatních. A co víc, při bližším zkoumání libovolného odrazu v kterékoli plošce zjistíme, že zrcadlený obraz kteréhokoli drahokamu obsahuje (ve svých ploškách) ještě menší kompletní odraz všech drahokamů. Ve výsledku tedy máme nedozírnou síť vzájemně podobných mřížek složených z drahokamů, které se zrcadlí ve stále menším měřítku v souladu s tím, jak přibližujeme svůj pohled. Tato nádherná představa zobrazuje esoterickou strukturu a jednotící podstatu božského vědomí: jak nahoře, tak dole – mikrokosmos zrcadlí makrokosmos. Indrova síť je jedním z nejranějších zobrazení fraktální struktury vědomí. Jedná se o podmanivou vizuální představu, která poukazuje na složitě provázaný vztah mezi jednotou a mnohostí.
Většina z nás si ve své mysli představí Indrovu síť jako nádhernou sadu třpytivých drahokamů. A aniž bychom o tom přemýšleli, vesměs si kameny představíme zhruba stejně velké a nehybné.
Zkusme si nyní Indrovu síť představit v čase a prostoru – připusťme prostorové a časové variace. Prostorové variace znamenají, že klenoty budou mít rozdílné velikosti. Dále budeme předpokládat, že nějakých deset z nich bude ve srovnání s ostatními opravdu obrovských. Časová variace znamená, že uvedeme všechny drahokamy do pohybu. Předpokládejme, že oněch deset největších se pohybuje například po oběžných drahách ve tvaru elipsy (okolo jednoho společného ohniska). Nyní tedy při pohledu do plošky kteréhokoli jednotlivého drahokamu uvidíme nejen odraz všech ostatních kamenů, ale také zmenšený obraz jejich pohybu. Vířivý pohyb celé sítě klenotů je tedy k vidění v každé plošce kteréhokoli jednotlivého kamene. Při pohledu do plošky se nám jako dominantní dynamická figura bude jevit především pohyb oněch deseti největších drahokamů. Z toho vyplývá, že každý drahokam v jistém smyslu „obsahuje“ celý vesmír drahokamů a jejich dynamického vývoje v čase. A v zrcadle plošek kteréhokoli kamene na sebe bude přirozeně vázat pozornost pohyb deseti největších drahokamů (o velikosti planet).
Tento imaginační experiment nám poskytuje jednoduchou vizuální představu ohledně astrologické ontologie.1 Vezměte Indrovu síť, připojte čas a prostor, a výsledkem je astrologie (anebo nějaký druh astrologické ontologie a hermeneutiky). Astrologické uspořádání je tedy přirozeným a nevyhnutelným důsledkem procesu, v jehož rámci z jednoty vědomí povstává (fraktálně uspořádaná) mnohost časoprostorových jevů. Výsledkem je nedozírný vesmír s myriádami vzájemně propojených sobě-podobných vzorců, které se projevují v mnoha různých měřítcích v čase, prostoru a hmotě. Samotný čas má fraktální strukturu; jeho mikrocykly se opakují v rámci delších časových makrocyklů (na této bázi funguje technika astrologických „progresí“). Indrova síť nám spolu s připojením prostorových a časových variací poskytuje vizuální představu čehosi, co můžeme nazývat dynamický fraktál – fraktál, který se vyvíjí v čase -, což vystihuje podstatu fungování astrologie.
Sobě-podobné struktury fraktálu se někdy nazývají holony. Někteří pozorovatelé tvrdí, že astrologické korelace musí být důsledkem kauzálního propojení holonických úrovní, a to buď „shora dolů“ (planety ovlivňují lidi), anebo „zdola nahoru“ (lidé ovlivňují planety). Ani jedna z těchto variant neplatí. Neexistuje žádný větší holon, který by příčinně ovlivňoval nějaký menší holon, ani naopak. Astrologické korelace nejsou důsledkem fyzikálních příčin. Jsou důsledkem mystické jednoty existence, která se zjevuje v podobě fraktálově uspořádaných struktur. Samotné holony nejsou jednotou, ačkoli jsou na ni vnitřně napojeny. Jednota se nachází v nitru, za horizontem jevového světa. Tento proces probíhá stejným způsobem jak ve hvězdách, tak v nás samých. Když Ježíš prohlašoval: „Já a Otec jsme jedno“, anebo když indičtí proroci dávnověku říkali tat tvam asi („ty jsi ono“), promlouvali skrze veškerý svět jevů přímo k této nejvnitřnější esenci božského bytí, úplnému splynutí s živoucím duchem. To je skutečná jednota; vše ostatní je od ní odvozeno.
Fraktály napodobují vztah mezi božským procesem a stvořenými jevy. Například Mandelbrotův fraktál je výsledkem jediného jednoduchého božského procesu. Matematicky se jedná o nejjednodušší z nelineárních procesů.2 Přesto tento jediný jednoduchý proces dává vzniknout nesmírně (téměř nekonečně) složité Mandelbrotově množině. Podobným způsobem je celý vesmír se svou nesmírně mnohovrstevnatou komplexností výslednicí jediného božského procesu. Mistr Eckhart to vyjádřil slovy: „Bůh je jednoduchá podstata.“ Sjednotit se s touto podstatou znamená sjednotit se s veškerenstvem – vše pak existuje v nás. Můžeme dovést svůj imaginační experiment s Indrovou sítí ještě o krok dál. Předpokládejme, že se drahokamy tvoří či „rodí“ neustále nové a vstupují do bytí v rozličných bodech času a prostoru. Představujme si dále, že se nové kameny tvoří určitým způsobem: nejprve se manifestují jako průhledná mystická tekutina, která vzápětí rychle tuhne do podoby drahokamu. Dále si můžeme představit, že když se drahokam zprvu manifestuje v tekuté podobě, světlo šířící se ze všech ostatních kamenů dopadá na citlivý, propustný povrch tuhnoucí tekutiny a jemně tak do něj vpisuje trvalou kopii či subtilní obraz stavu kosmu v daném bodu časoprostoru. Drahokam si tedy v sobě z tohoto bodu trvale nese jedinečný vtisk, který představuje jakéhosi vyslance daného časoprostorového momentu do budoucnosti. S postupujícím časem můžeme pozorovat dynamický tanec všech ostatních drahokamů v zrcadle plošek tohoto kamene. Tyto odrazy se překrývají s jeho specifickým niterným vtiskem a jsou tak určitým způsobem zprostředkovávány, a to v závislosti na své interakci s původním vtiskem daného kamene, který si v sobě nese od prvního okamžiku, kdy se objevil ve stvořeném světě.
To nám poskytuje vhled do způsobu fungování astrologických transitů. Důvod, proč jsou planety v ohnisku zájmu astrologie, nespočívá v tom, že by něco způsobovaly. Pluto k nám nevyzařuje žádné „paprsky“, pod jejichž působením bychom uskutečňovali plutonické činy. Skutečnost je oproti takové představě mnohem hlubší a spletitější. Planety, Země a lidstvo spolutvoří jediný živoucí proces, který se odehrává v nesmírně rozdílných měřítcích.
Planety pro nás představují velice příhodné „holonické“ měřítko, jehož pomocí můžeme porozumět širšímu kosmickému procesu, který se odvíjí v čase. Jsou dostatečně daleko na to, abychom mohli vidět velký obraz, a zároveň dost blízko na to, abychom mohli pozorovat dění.
Planety jsou živé – v našem nitru. Nejen planety, ale celý vesmír žije v nitru každého z nás. To není nějaké metafora ze slovníku hnutí „New Age“, nýbrž živoucí pravda. To je ona esoterická zkušenost zachycená ve výrocích tat tvam asi anebo „Já a Otec jsme jedno“. Abych uvedl konkrétní příklad: znamená to, že životní proces odehrávající se v tomto konkrétním okamžiku uvnitř planety Neptun paralelně probíhá také uvnitř nás. Vy a Neptun (a všechny další planety a celý vesmír) jste v každém jednotlivém okamžiku živoucím projevem jediného dynamického procesu zjevování božské podstaty. A to je důvod, proč astrologie „funguje“. Astrologie je zkrátka (nedokonalá a neúplná) lidská věda, která pramení v dokonalé a úplné božské jednotě, která se fraktálně manifestuje v celém vesmíru.
Indrova síť mohla být dosud zavrhována jako stará mystická představa, postrádající v moderní vědecké éře jakoukoli platnost. Avšak v současnosti věda odhaluje svou vlastní verzi Indrovy sítě ve sférách fraktální geometrie a teorie chaosu a komplexity, které se ukazují jako neobyčejně vlivné. Přesto jsou možná tyto inspirativní obory jen špičkou ledovce. Konečná „integrální věda“ či jednotná teorie všeho, svatý grál, o jehož nalezení vášnivě usilují jak ortodoxní vědci, tak myslitelé nového paradigmatu, se může jednoho dne vynořit v šokující podobě astrologie anebo nějaké jí odpovídající fraktální generalizace. Astrologie je totiž, krátce řečeno, praktickou a ucelenou aplikací bytostně fraktální povahy vědomí.
1 Předpoklad, že drahokamy odpovídají planetám, je libovolný. Je vybrán tak, aby odpovídal místním lidským podmínkám. To však platnost této metafory neumenšuje. Na jiných místech obrovského vesmíru drahokamů se mohou vyskytovat jiné dominantní časové a prostorové vzorce, ale platí pro ně stále týž princip. Každý kámen ve svých ploškách zrcadlí celý vesmír, jak se jeví z jeho specifické pozice v čase a prostoru.
2 Matematicky se jedná o funkci Zn+1=Zn2+C, kvadratickou funkci, která je nejjednodušším z nelineárních procesů. Navíc je (dle Taylorovy teorie sériové expanze) každá analytická funkce lokálně kvadratická, a tak fraktální uspořádání Mandelbrotovy množiny platí univerzálně pro všechny nelineární analytické funkce.
Will Keepin je původní profesí úspěšný fyzik (podobně jako jaho přítel Rick Tarnas), kterého zkoumání moderní "nové fyziky" přivedlo až k astrologii, tedy disciplíně považované ortodoxními vědci za tabu, a také k otázkám ochrany životního prostředí a duchovního života. Tento jeho článek je dodatkem k rozsáhlému staršímu textu z roku 1995, nazvanému "Astrologie a Nová fyzika - Propojování posvátných a sekulárních věd", v němž se pokusil ukázat možnosti porozumění astrologickým procesům v kontextu teorií současné fyziky, zejména práce Davida Bohma.Autor nastoluje fascinující myšlenku, že „integrální věda“ či jednotná teorie všeho, o jejíž formulaci vášnivě usilují jak ortodoxní vědci, tak myslitelé nového paradigmatu, se může jednoho dne vynořit v šokující podobě astrologie anebo nějaké jí odpovídající fraktální generalizace. Astrologie je totiž podle něj praktickou a ucelenou aplikací bytostně fraktální povahy vědomí.
Ve svém článku „Astrologie a nová fyzika“, uveřejněném v roce 1995 v časopisu „The Mountain Astrologer“, jsem představil nástin koncepce, v jejímž rámci můžeme na astrologii pohlížet jako na aplikaci teorie o fraktální povaze vědomí. Pro hlubší porozumění tomuto tématu se mi zdá vhodné použít starou mystickou představu, s jejíž pomocí dávní proroci hinduismu a buddhismu vysvětlovali povahu reality – její mystickou jednotu a složitou fraktální strukturu.
Indrova síť byla popisována jako nesmírně rozlehlá mřížka třpytivých drahokamů. Při pohledu do vybroušené plošky kteréhokoli jednotlivého drahokamu lze zahlédnout obraz všech ostatních drahokamů, které se v ní zrcadlí. Každý drahokam tedy ve svých ploškách obsahuje odraz všech ostatních. A co víc, při bližším zkoumání libovolného odrazu v kterékoli plošce zjistíme, že zrcadlený obraz kteréhokoli drahokamu obsahuje (ve svých ploškách) ještě menší kompletní odraz všech drahokamů. Ve výsledku tedy máme nedozírnou síť vzájemně podobných mřížek složených z drahokamů, které se zrcadlí ve stále menším měřítku v souladu s tím, jak přibližujeme svůj pohled. Tato nádherná představa zobrazuje esoterickou strukturu a jednotící podstatu božského vědomí: jak nahoře, tak dole – mikrokosmos zrcadlí makrokosmos. Indrova síť je jedním z nejranějších zobrazení fraktální struktury vědomí. Jedná se o podmanivou vizuální představu, která poukazuje na složitě provázaný vztah mezi jednotou a mnohostí.
Většina z nás si ve své mysli představí Indrovu síť jako nádhernou sadu třpytivých drahokamů. A aniž bychom o tom přemýšleli, vesměs si kameny představíme zhruba stejně velké a nehybné.
Zkusme si nyní Indrovu síť představit v čase a prostoru – připusťme prostorové a časové variace. Prostorové variace znamenají, že klenoty budou mít rozdílné velikosti. Dále budeme předpokládat, že nějakých deset z nich bude ve srovnání s ostatními opravdu obrovských. Časová variace znamená, že uvedeme všechny drahokamy do pohybu. Předpokládejme, že oněch deset největších se pohybuje například po oběžných drahách ve tvaru elipsy (okolo jednoho společného ohniska). Nyní tedy při pohledu do plošky kteréhokoli jednotlivého drahokamu uvidíme nejen odraz všech ostatních kamenů, ale také zmenšený obraz jejich pohybu. Vířivý pohyb celé sítě klenotů je tedy k vidění v každé plošce kteréhokoli jednotlivého kamene. Při pohledu do plošky se nám jako dominantní dynamická figura bude jevit především pohyb oněch deseti největších drahokamů. Z toho vyplývá, že každý drahokam v jistém smyslu „obsahuje“ celý vesmír drahokamů a jejich dynamického vývoje v čase. A v zrcadle plošek kteréhokoli kamene na sebe bude přirozeně vázat pozornost pohyb deseti největších drahokamů (o velikosti planet).
Tento imaginační experiment nám poskytuje jednoduchou vizuální představu ohledně astrologické ontologie.1 Vezměte Indrovu síť, připojte čas a prostor, a výsledkem je astrologie (anebo nějaký druh astrologické ontologie a hermeneutiky). Astrologické uspořádání je tedy přirozeným a nevyhnutelným důsledkem procesu, v jehož rámci z jednoty vědomí povstává (fraktálně uspořádaná) mnohost časoprostorových jevů. Výsledkem je nedozírný vesmír s myriádami vzájemně propojených sobě-podobných vzorců, které se projevují v mnoha různých měřítcích v čase, prostoru a hmotě. Samotný čas má fraktální strukturu; jeho mikrocykly se opakují v rámci delších časových makrocyklů (na této bázi funguje technika astrologických „progresí“). Indrova síť nám spolu s připojením prostorových a časových variací poskytuje vizuální představu čehosi, co můžeme nazývat dynamický fraktál – fraktál, který se vyvíjí v čase -, což vystihuje podstatu fungování astrologie.
Sobě-podobné struktury fraktálu se někdy nazývají holony. Někteří pozorovatelé tvrdí, že astrologické korelace musí být důsledkem kauzálního propojení holonických úrovní, a to buď „shora dolů“ (planety ovlivňují lidi), anebo „zdola nahoru“ (lidé ovlivňují planety). Ani jedna z těchto variant neplatí. Neexistuje žádný větší holon, který by příčinně ovlivňoval nějaký menší holon, ani naopak. Astrologické korelace nejsou důsledkem fyzikálních příčin. Jsou důsledkem mystické jednoty existence, která se zjevuje v podobě fraktálově uspořádaných struktur. Samotné holony nejsou jednotou, ačkoli jsou na ni vnitřně napojeny. Jednota se nachází v nitru, za horizontem jevového světa. Tento proces probíhá stejným způsobem jak ve hvězdách, tak v nás samých. Když Ježíš prohlašoval: „Já a Otec jsme jedno“, anebo když indičtí proroci dávnověku říkali tat tvam asi („ty jsi ono“), promlouvali skrze veškerý svět jevů přímo k této nejvnitřnější esenci božského bytí, úplnému splynutí s živoucím duchem. To je skutečná jednota; vše ostatní je od ní odvozeno.
Fraktály napodobují vztah mezi božským procesem a stvořenými jevy. Například Mandelbrotův fraktál je výsledkem jediného jednoduchého božského procesu. Matematicky se jedná o nejjednodušší z nelineárních procesů.2 Přesto tento jediný jednoduchý proces dává vzniknout nesmírně (téměř nekonečně) složité Mandelbrotově množině. Podobným způsobem je celý vesmír se svou nesmírně mnohovrstevnatou komplexností výslednicí jediného božského procesu. Mistr Eckhart to vyjádřil slovy: „Bůh je jednoduchá podstata.“ Sjednotit se s touto podstatou znamená sjednotit se s veškerenstvem – vše pak existuje v nás. Můžeme dovést svůj imaginační experiment s Indrovou sítí ještě o krok dál. Předpokládejme, že se drahokamy tvoří či „rodí“ neustále nové a vstupují do bytí v rozličných bodech času a prostoru. Představujme si dále, že se nové kameny tvoří určitým způsobem: nejprve se manifestují jako průhledná mystická tekutina, která vzápětí rychle tuhne do podoby drahokamu. Dále si můžeme představit, že když se drahokam zprvu manifestuje v tekuté podobě, světlo šířící se ze všech ostatních kamenů dopadá na citlivý, propustný povrch tuhnoucí tekutiny a jemně tak do něj vpisuje trvalou kopii či subtilní obraz stavu kosmu v daném bodu časoprostoru. Drahokam si tedy v sobě z tohoto bodu trvale nese jedinečný vtisk, který představuje jakéhosi vyslance daného časoprostorového momentu do budoucnosti. S postupujícím časem můžeme pozorovat dynamický tanec všech ostatních drahokamů v zrcadle plošek tohoto kamene. Tyto odrazy se překrývají s jeho specifickým niterným vtiskem a jsou tak určitým způsobem zprostředkovávány, a to v závislosti na své interakci s původním vtiskem daného kamene, který si v sobě nese od prvního okamžiku, kdy se objevil ve stvořeném světě.
To nám poskytuje vhled do způsobu fungování astrologických transitů. Důvod, proč jsou planety v ohnisku zájmu astrologie, nespočívá v tom, že by něco způsobovaly. Pluto k nám nevyzařuje žádné „paprsky“, pod jejichž působením bychom uskutečňovali plutonické činy. Skutečnost je oproti takové představě mnohem hlubší a spletitější. Planety, Země a lidstvo spolutvoří jediný živoucí proces, který se odehrává v nesmírně rozdílných měřítcích.
Planety pro nás představují velice příhodné „holonické“ měřítko, jehož pomocí můžeme porozumět širšímu kosmickému procesu, který se odvíjí v čase. Jsou dostatečně daleko na to, abychom mohli vidět velký obraz, a zároveň dost blízko na to, abychom mohli pozorovat dění.
Planety jsou živé – v našem nitru. Nejen planety, ale celý vesmír žije v nitru každého z nás. To není nějaké metafora ze slovníku hnutí „New Age“, nýbrž živoucí pravda. To je ona esoterická zkušenost zachycená ve výrocích tat tvam asi anebo „Já a Otec jsme jedno“. Abych uvedl konkrétní příklad: znamená to, že životní proces odehrávající se v tomto konkrétním okamžiku uvnitř planety Neptun paralelně probíhá také uvnitř nás. Vy a Neptun (a všechny další planety a celý vesmír) jste v každém jednotlivém okamžiku živoucím projevem jediného dynamického procesu zjevování božské podstaty. A to je důvod, proč astrologie „funguje“. Astrologie je zkrátka (nedokonalá a neúplná) lidská věda, která pramení v dokonalé a úplné božské jednotě, která se fraktálně manifestuje v celém vesmíru.
Indrova síť mohla být dosud zavrhována jako stará mystická představa, postrádající v moderní vědecké éře jakoukoli platnost. Avšak v současnosti věda odhaluje svou vlastní verzi Indrovy sítě ve sférách fraktální geometrie a teorie chaosu a komplexity, které se ukazují jako neobyčejně vlivné. Přesto jsou možná tyto inspirativní obory jen špičkou ledovce. Konečná „integrální věda“ či jednotná teorie všeho, svatý grál, o jehož nalezení vášnivě usilují jak ortodoxní vědci, tak myslitelé nového paradigmatu, se může jednoho dne vynořit v šokující podobě astrologie anebo nějaké jí odpovídající fraktální generalizace. Astrologie je totiž, krátce řečeno, praktickou a ucelenou aplikací bytostně fraktální povahy vědomí.
1 Předpoklad, že drahokamy odpovídají planetám, je libovolný. Je vybrán tak, aby odpovídal místním lidským podmínkám. To však platnost této metafory neumenšuje. Na jiných místech obrovského vesmíru drahokamů se mohou vyskytovat jiné dominantní časové a prostorové vzorce, ale platí pro ně stále týž princip. Každý kámen ve svých ploškách zrcadlí celý vesmír, jak se jeví z jeho specifické pozice v čase a prostoru.
2 Matematicky se jedná o funkci Zn+1=Zn2+C, kvadratickou funkci, která je nejjednodušším z nelineárních procesů. Navíc je (dle Taylorovy teorie sériové expanze) každá analytická funkce lokálně kvadratická, a tak fraktální uspořádání Mandelbrotovy množiny platí univerzálně pro všechny nelineární analytické funkce.
