Erin Sullivan: Osmý dům horoskopu - odkaz předků
Z anglického originálu přeložil Petr Lisý. Původně publikováno v Revue PROSTOR č. 86, roč. 2010.
Následující ukázka pochází z obsáhlé studie kanadské astroložky Erin Sullivanové Astrologie rodinné dynamiky (The Astrology of Family Dynamics. Weiser Books, York Beach 2001). Autorka patří k předním představitelkám současné psychologické astrologie (více o jejím díle na internetové adrese www.erinsullivan.com, v češtině vyšla její kniha Venuše – Planeta lásky a tvořivosti, Sagittarius, 2001).
V Astrologii rodinné dynamiky je věnována zvláštní pozornost vodním domům, které odpovídají znamením Raka (4. dům), Štíra (8. dům) a Ryb (12. dům). Tyto domy lze v individuálním horoskopu považovat za brány, jejichž prostřednictvím se spojujeme se svými předky. Ve dvanáctém domě se setkáváme s kolektivním dědictvím lidstva jako celku, ve čtvrtém domě s žijícími předky. V osmém domě se učíme žít s mrtvými předky, kteří po nás žádají, abychom uskutečnili jejich odkaz. S osmým domem, který významově koresponduje se znamením Štíra a jeho novodobým vládcem Plutem, je spojováno i téma smrti v doslovném i přeneseném smyslu (viz stať Rudolfa Starého „Domy horoskopu: 8. dům aneb Baudelairova »sezóna v pekle«“, Revue PROSTOR 27).
Osmý dům je mementem mori – připomínkou, že jednoho dne zemřeme, a musíme proto žít v souladu s realitou. Vypovídá také o naší rodové linii. Předkové tu promlouvají prostřednictvím symbolů a metafor, volí různé hlasy a jazyky, stávají se mluvčími rodinných archetypů a komplexů. Často tu zní kakofonie útržkovitých tónů, fragmentů osobní historie našich předků.
Osmý dům se nachází v „meziprostoru“ mezi životní sférou, v níž navazujeme kontakty s druhými (sedmý dům), a říší bohů (devátý dům). V tomto meziprostoru k nám přicházejí naši vlastní předkové i předkové určité kultury. Proč nás přitahují některé kultury odlišné od té naší, zatímco jiné nikoli? Do některých jedinců mohou vstupovat předkové z jiných kultur. Některé lidi přitahuje kultura Mayů, jiné Indie, Čína anebo rovníkové či jiné „cizí“ domorodé kultury. Osmý dům nás tedy spojuje nejen s vlastními předky, kteří se vyskytovali v naší rodinné linii, ale někdy i s určitými předky z jiných kultur, kteří si v nás našli kanál či spojení s fyzickým světem. Lidé, kteří se věnují pomoci či podpoře jiných kultur, jsou k této činnosti povoláváni hlasy předků, kteří k nim promlouvají. Mohou mít pro tuto práci dispozice, stejně jako nějaký druh hlubokého spojení s danou kulturou. Většina těchto lidí nemá žádný racionální důvod. Obvykle se jedná o silně emocionální či spirituální pocit, že se mají věnovat pomoci domorodým či pronásledovaným kulturám, odlišným od jejich vlastní kultury. V takových případech nacházíme přímé spojení do dvanáctého domu.
Osmý dům tedy není jen domem „mezi“ druhými a Bohem. Je to také dům mezi linií předků naší původní rodiny a kolektivní říší archetypů společných celému lidstvu, který tisíci různými způsoby vytváří spojení mezi naším domovem a vesmírem. Je to místo, kde se spojuje symbolon (objekt rozdělený na dvě části, které touží po opětovném splynutí – pozn. red.), kde se setkává a střetává individuální a kolektivní. Předkové, kteří se usídlili v naší duši a touží se skrze nás projevovat, tak mohou činit pouze pomocí archaických symbolických obřadů. Můžeme se přistihnout, jak provádíme své malé rituály, které nás svým neustálým opakováním ujišťují o tom, že existujeme. Freud tuto zkušenost nazval úzkostí ze smrti. Nutkavě opakované návyky považoval za proces, jehož pomocí zažehnáváme smrt, resp. uvědomění její přítomnosti. Toto lpění na rituálu se může snadno stát neurózou, anebo, zůstane-li nevědomé, dokonce určitým typem psychózy. Jung popsal případ muže, který prováděl zvláštní gesta – máchal rukama sem a tam. Když se ho Jung zeptal, proč to dělá, muž odpověděl, že kdyby přestal, zastavil by se oběh planet kolem slunce. Extrémní ritualizace ústí v obsedantně-kompulzivní poruchu (psychická porucha charakterizovaná nutkáním provádět určitý soubor činností jako obranu proti úzkosti – pozn. red.).
Lidé se silně obsazeným osmým domem provádějí množství rituálů a ve všem hledají znamení a symboly. Jsou výjimečně náchylní k tomu, nechat se ovládnout svými předky, a tak hledají cesty, jak se bránit hrozbě pohlcení vlastním nevědomím. Bývají velice vnímaví vůči rituálům a obvykle si volí profese s vysokou mírou řádu a struktury a historickou kontinuitou. Potřeba rituálu se může projevovat v tíhnutí k mnoha různým světským povoláním – od bankovnictví a ekonomiky (se všemi jejich tajnými kódy a procedurálními předpisy) přes právo (s jeho kryptickým jazykem, vysoce ritualizovanými procesy a lpěním na tradici) a medicínu (s její tajuplnou historií a magickými nástroji) až třeba po lingvistiku (na ní mohou být přitažlivá tajemství komunikace v rámci odlišných kulturních okruhů). Adepti jungovské psychologie jsou rovněž lidmi osmého domu, stejně jako astrologové, kteří pracují se světem symbolů a tlumočí jazyk hvězd.
V daném smyslu jsou lidé osmého domu průzkumníky dalekých vnitřních říší a jsou tak neustále vystaveni nebezpečí úplné ztráty ega anebo jeho značné inflace v důsledku toho, že se příliš dlouho zdržovali poblíž přechodu mezi světem denního světla a podsvětím. Překročit práh podsvětí vždy znamená čelit nebezpečí. Když Aeneas hledal vchod do podsvětí, obrátil se na orákulum a Sibyla jej varovala před riziky spojenými s přiblížením se vstupu do Avernu (římské obdoby Hádu, jejíž jméno doslova znamená „bez ptáků“):
Facilis descensus Averni
noctes atque dies patet atri ianua Ditis
sed revocare gradium superasque
evadere ad auras
Hoc opus, hic labor est.
Je snadný v podsvětí sestup:
černá Ditova brána je dokořán ve dne i v noci,
avšak vrátit se nazpět a vystoupit nahoru na vzduch,
to je práce a trud!
(Publius Vergilius Maro: Aeneis. Překlad Otmar Vaňorný.)
Úkolem hrdinů sestupujících do podsvětí bylo vynést vědění předků zpět na světlo. Hermés, průvodce duší, je provázel na cestě do temné Plutonovy říše, kde rozmlouvali se svými předky a dostávali od nich instrukce či objasňující informace nezbytné pro to, aby mohli pokračovat ve svém životním úkolu. Do sféry osmého domu spadají náboženská mystéria, v nichž se odehrává smrt zaživa, aby se adept připravil na nevyhnutelný velký přechod. Používáme symboly, abychom navázali spojení s předky a vyslechli, co nám chtějí říct.
Osmý dům je území hlídané různými démony – strážci prahu, kteří mohou být jak smrtící, tak nápomocní. Tyto chtonické bytosti jsou posvátné a žádají po nás spropitné. Za překročení prahu světa našich předků musíme zaplatit určitou cenu, podobně jako se platí Cháronovi, převozníkovi přes řeku Styx. Cena obvykle představuje přesně to, co máme v kapse, doma, anebo jsme zdědili po předcích. Jde o to objevit, co přesně je ta správná věc – talisman, ikona nebo upomínkový předmět –, která nám zajistí bezpečný přechod přes Styx a upevní náš vztah se strážcem či strážkyní.
Planety umístěné v osmém domě horoskopu signalizují zvláštní úkoly, které nám duchové předků zadávají. Čím více je zde planet, tím nezbytnější je navázat s nimi kontakt. Určitá nadání, která byla přehnaně rozvinuta, anebo naopak nedošlo k jejich plnému uplatnění, mohou přicházet skrze silně plutonickou osobu, do níž jako by se vtělil neodžitý aspekt ducha předků.
Slunce a Luna zde poukazují na přímé spojení s říší předků, která se v životě jedince periodicky hlásí o slovo. Slunce tu vypovídá o paternálním odkazu, který patrně ztratil svůj lesk a utrpěl odříznutí od svého zdroje, anebo se jeho kořeny ukrývají kdesi v otcovské linii předků. Je na jedinci, aby spojení znovu navázal – aby se stal symbolonem. Otec možná ztratil své „dědictví“, anebo nezanechal žádného pokračovatele rodové linie.
V případě Luny v osmém domě se jedná o mateřskou linii a její spojení s mystérii Matky Země a náboženstvími staršími než nebeští bohové. Emocionalita jedince je zakořeněna v temnotě mateřského lůna a jeho emoce a city jsou díky tomu hlubinné, složité, výbušné a velice, velice intenzivní. Pocity povstávají zdánlivě z ničeho. Prostřednictvím rodinné terapie se život těchto lidí může stát méně nutkavým a únavným a oni mohou dospět k prožitku osvobození.
Následující ukázka pochází z obsáhlé studie kanadské astroložky Erin Sullivanové Astrologie rodinné dynamiky (The Astrology of Family Dynamics. Weiser Books, York Beach 2001). Autorka patří k předním představitelkám současné psychologické astrologie (více o jejím díle na internetové adrese www.erinsullivan.com, v češtině vyšla její kniha Venuše – Planeta lásky a tvořivosti, Sagittarius, 2001).
V Astrologii rodinné dynamiky je věnována zvláštní pozornost vodním domům, které odpovídají znamením Raka (4. dům), Štíra (8. dům) a Ryb (12. dům). Tyto domy lze v individuálním horoskopu považovat za brány, jejichž prostřednictvím se spojujeme se svými předky. Ve dvanáctém domě se setkáváme s kolektivním dědictvím lidstva jako celku, ve čtvrtém domě s žijícími předky. V osmém domě se učíme žít s mrtvými předky, kteří po nás žádají, abychom uskutečnili jejich odkaz. S osmým domem, který významově koresponduje se znamením Štíra a jeho novodobým vládcem Plutem, je spojováno i téma smrti v doslovném i přeneseném smyslu (viz stať Rudolfa Starého „Domy horoskopu: 8. dům aneb Baudelairova »sezóna v pekle«“, Revue PROSTOR 27).
Osmý dům je mementem mori – připomínkou, že jednoho dne zemřeme, a musíme proto žít v souladu s realitou. Vypovídá také o naší rodové linii. Předkové tu promlouvají prostřednictvím symbolů a metafor, volí různé hlasy a jazyky, stávají se mluvčími rodinných archetypů a komplexů. Často tu zní kakofonie útržkovitých tónů, fragmentů osobní historie našich předků.
Osmý dům se nachází v „meziprostoru“ mezi životní sférou, v níž navazujeme kontakty s druhými (sedmý dům), a říší bohů (devátý dům). V tomto meziprostoru k nám přicházejí naši vlastní předkové i předkové určité kultury. Proč nás přitahují některé kultury odlišné od té naší, zatímco jiné nikoli? Do některých jedinců mohou vstupovat předkové z jiných kultur. Některé lidi přitahuje kultura Mayů, jiné Indie, Čína anebo rovníkové či jiné „cizí“ domorodé kultury. Osmý dům nás tedy spojuje nejen s vlastními předky, kteří se vyskytovali v naší rodinné linii, ale někdy i s určitými předky z jiných kultur, kteří si v nás našli kanál či spojení s fyzickým světem. Lidé, kteří se věnují pomoci či podpoře jiných kultur, jsou k této činnosti povoláváni hlasy předků, kteří k nim promlouvají. Mohou mít pro tuto práci dispozice, stejně jako nějaký druh hlubokého spojení s danou kulturou. Většina těchto lidí nemá žádný racionální důvod. Obvykle se jedná o silně emocionální či spirituální pocit, že se mají věnovat pomoci domorodým či pronásledovaným kulturám, odlišným od jejich vlastní kultury. V takových případech nacházíme přímé spojení do dvanáctého domu.
Osmý dům tedy není jen domem „mezi“ druhými a Bohem. Je to také dům mezi linií předků naší původní rodiny a kolektivní říší archetypů společných celému lidstvu, který tisíci různými způsoby vytváří spojení mezi naším domovem a vesmírem. Je to místo, kde se spojuje symbolon (objekt rozdělený na dvě části, které touží po opětovném splynutí – pozn. red.), kde se setkává a střetává individuální a kolektivní. Předkové, kteří se usídlili v naší duši a touží se skrze nás projevovat, tak mohou činit pouze pomocí archaických symbolických obřadů. Můžeme se přistihnout, jak provádíme své malé rituály, které nás svým neustálým opakováním ujišťují o tom, že existujeme. Freud tuto zkušenost nazval úzkostí ze smrti. Nutkavě opakované návyky považoval za proces, jehož pomocí zažehnáváme smrt, resp. uvědomění její přítomnosti. Toto lpění na rituálu se může snadno stát neurózou, anebo, zůstane-li nevědomé, dokonce určitým typem psychózy. Jung popsal případ muže, který prováděl zvláštní gesta – máchal rukama sem a tam. Když se ho Jung zeptal, proč to dělá, muž odpověděl, že kdyby přestal, zastavil by se oběh planet kolem slunce. Extrémní ritualizace ústí v obsedantně-kompulzivní poruchu (psychická porucha charakterizovaná nutkáním provádět určitý soubor činností jako obranu proti úzkosti – pozn. red.).
Lidé se silně obsazeným osmým domem provádějí množství rituálů a ve všem hledají znamení a symboly. Jsou výjimečně náchylní k tomu, nechat se ovládnout svými předky, a tak hledají cesty, jak se bránit hrozbě pohlcení vlastním nevědomím. Bývají velice vnímaví vůči rituálům a obvykle si volí profese s vysokou mírou řádu a struktury a historickou kontinuitou. Potřeba rituálu se může projevovat v tíhnutí k mnoha různým světským povoláním – od bankovnictví a ekonomiky (se všemi jejich tajnými kódy a procedurálními předpisy) přes právo (s jeho kryptickým jazykem, vysoce ritualizovanými procesy a lpěním na tradici) a medicínu (s její tajuplnou historií a magickými nástroji) až třeba po lingvistiku (na ní mohou být přitažlivá tajemství komunikace v rámci odlišných kulturních okruhů). Adepti jungovské psychologie jsou rovněž lidmi osmého domu, stejně jako astrologové, kteří pracují se světem symbolů a tlumočí jazyk hvězd.
V daném smyslu jsou lidé osmého domu průzkumníky dalekých vnitřních říší a jsou tak neustále vystaveni nebezpečí úplné ztráty ega anebo jeho značné inflace v důsledku toho, že se příliš dlouho zdržovali poblíž přechodu mezi světem denního světla a podsvětím. Překročit práh podsvětí vždy znamená čelit nebezpečí. Když Aeneas hledal vchod do podsvětí, obrátil se na orákulum a Sibyla jej varovala před riziky spojenými s přiblížením se vstupu do Avernu (římské obdoby Hádu, jejíž jméno doslova znamená „bez ptáků“):
Facilis descensus Averni
noctes atque dies patet atri ianua Ditis
sed revocare gradium superasque
evadere ad auras
Hoc opus, hic labor est.
Je snadný v podsvětí sestup:
černá Ditova brána je dokořán ve dne i v noci,
avšak vrátit se nazpět a vystoupit nahoru na vzduch,
to je práce a trud!
(Publius Vergilius Maro: Aeneis. Překlad Otmar Vaňorný.)
Úkolem hrdinů sestupujících do podsvětí bylo vynést vědění předků zpět na světlo. Hermés, průvodce duší, je provázel na cestě do temné Plutonovy říše, kde rozmlouvali se svými předky a dostávali od nich instrukce či objasňující informace nezbytné pro to, aby mohli pokračovat ve svém životním úkolu. Do sféry osmého domu spadají náboženská mystéria, v nichž se odehrává smrt zaživa, aby se adept připravil na nevyhnutelný velký přechod. Používáme symboly, abychom navázali spojení s předky a vyslechli, co nám chtějí říct.
Osmý dům je území hlídané různými démony – strážci prahu, kteří mohou být jak smrtící, tak nápomocní. Tyto chtonické bytosti jsou posvátné a žádají po nás spropitné. Za překročení prahu světa našich předků musíme zaplatit určitou cenu, podobně jako se platí Cháronovi, převozníkovi přes řeku Styx. Cena obvykle představuje přesně to, co máme v kapse, doma, anebo jsme zdědili po předcích. Jde o to objevit, co přesně je ta správná věc – talisman, ikona nebo upomínkový předmět –, která nám zajistí bezpečný přechod přes Styx a upevní náš vztah se strážcem či strážkyní.
Planety umístěné v osmém domě horoskopu signalizují zvláštní úkoly, které nám duchové předků zadávají. Čím více je zde planet, tím nezbytnější je navázat s nimi kontakt. Určitá nadání, která byla přehnaně rozvinuta, anebo naopak nedošlo k jejich plnému uplatnění, mohou přicházet skrze silně plutonickou osobu, do níž jako by se vtělil neodžitý aspekt ducha předků.
Slunce a Luna zde poukazují na přímé spojení s říší předků, která se v životě jedince periodicky hlásí o slovo. Slunce tu vypovídá o paternálním odkazu, který patrně ztratil svůj lesk a utrpěl odříznutí od svého zdroje, anebo se jeho kořeny ukrývají kdesi v otcovské linii předků. Je na jedinci, aby spojení znovu navázal – aby se stal symbolonem. Otec možná ztratil své „dědictví“, anebo nezanechal žádného pokračovatele rodové linie.
V případě Luny v osmém domě se jedná o mateřskou linii a její spojení s mystérii Matky Země a náboženstvími staršími než nebeští bohové. Emocionalita jedince je zakořeněna v temnotě mateřského lůna a jeho emoce a city jsou díky tomu hlubinné, složité, výbušné a velice, velice intenzivní. Pocity povstávají zdánlivě z ničeho. Prostřednictvím rodinné terapie se život těchto lidí může stát méně nutkavým a únavným a oni mohou dospět k prožitku osvobození.
