Interview s Alice O. Howellovou
_Tento článek je výtahem z interview, které proběhlo 4. 6. 2009 a bylo publikováno v časopisu The Mountain Astrologer, číslo 148, Prosinec/Leden 2010. Z angličtiny přeložil Rudolf Starý. Použito se svolením překladatele. Text je určen pouze pro studijní účely.
Alice O. Howellová patří k astrologům, kteří se už v 70. letech minulého století pokusili o spojení astrologie s Jungovou psychologií.
Alice O. Howellová se narodila v Cambridgi (Massachusetts) 13. listopadu 1922 ve 12.45 EST. Od svých pěti až do osmnácti let cestovala s rodiči doslova po celém světě (navštívila celkem 37 zemí). Díky tomu ovládla několik jazyků. Ve Švýcarsku studovala německou literaturu a světové dějiny, postgraduální studia v sociálním výzkumu absolvovala v New Yorku. Poté, co se během 2. světové války vrátila s rodiči do Spojených států, se začala věnovat astrologii. Byla nejmladší studentkou Marca Edmunda Jonese. Mezitím se vdala, měla čtyři děti a pracovala jako učitelka angličtiny a dějin na soukromých školách na Long Islandu v New Yorku. Tam ji objevila místní jungovská psycholožka, která jí nabídla spolupráci při analýze horoskopů jejích klientů.
A tak se stalo, že po třiceti letech intenzivního studia astrologie a jungovské psychologie a na radu jungovského psychologa Edwarda F. Edingera se začala vážně pokoušet o využívání astrologie jako pomocného nástroje diagnózy v rámci jungovské psychologie. Pokračovala v úspěšné práci s klienty, které k ní posílali psychiatři a psychoanalytikové a začala vyučovat na Institutu C. G. Junga v New York City (Jung Foundation) – a posléze i na Institutu C. G. Junga v Chicagu a Los Angeles. Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let minulého století přednášela a vedla semináře po celém světě (vyložila horoskop také jeho Svatosti Dalai Lamovi). Stala se autorkou několika knih, zejména knihy Jungian Symbolism in Astrology/Jungovská symbolikav astrologii/, The Dove in the Stone/Holubice v kameni/, The Web in the Sea/Síť v moři/ a The Heavens Declare/Co nám sdělují nebesa/.
Přes svůj vysoký věk pracuje dnes Alice O. Howellová jako astroložka a spolupracovnice on-line jedné jungovské analytické skupiny – [email protected].
Je možné s ní navázat kontakt prostřednictvím emailu: [email protected].
Její adresa je: Rosecroft, Box 177, Monterey, MA 01245.
(Interview se konal 4. června 2009)
-
Kate Sholly: Měla jste pozoruhodný život, zvláště v době svého mládí – procestovala jste sedmatřicet zemí... Jak se dnes díváte na tato léta?
Alice O. Howellová:
„Začnu tím, že řeknu, že jsem od svých čtyř let až do 9. června 1944, kdy mi bylo jednadvacet, nepřestávala hledat Boha. Když mi bylo osm, začala jsem chodit do anglické základní školy v San Remu v Itálii, a to byl počátek mé náboženské výchovy. Učili jsme se nazpaměť knihy Bible a chodili jsme každou neděli třikrát na mši. Když se na to dívám zpátky, uvědomuji si, že to bylo doslova týrání. Chování našich učitelů nebylo ani v nejmenším křesťanské, nýbrž vyloženě sadistické.
Ve věku dvanácti let jsem se vzepřela. Když mě vyloučili, šla jsem ke své matce a řekla jí, že se chci stát atheistkou. A ona mi na to chladně řekla: „Dobře, zlatíčko, buď dobrou atheistkou.“ Potom se mi teprve zeptala proč, a já jsem jí vysvětlila, že je to proto, že všichni neustále mluví o křesťanství, ale nikdo je doopravdy nežije. A moje matka řekla: „Víš přece, že existují i jiná náboženství, tak to zkus s nimi.“
A tak jsem ve věku třinácti let začala číst knihy nejrůznějších náboženských směrů – pročetla jsem Bibli, Korán, Upanišády, Dhampadu a Tao-Te-ťing. Studovala jsem dokonce Norse a řeckou mytologii. Když vypukla 2. světová válka a my jsem byli nuceni se vrátit do Spojených států, jsem už četla sv. Ignáce , Williama Jamese a Freuda.
V době, kdy mi bylo jednadvacet, jsem z toho měla v hlavě zmatek. Studovala jsem neúnavně celá léta, ale stále jsem měla pocit, že nemám nejmenší ponětí o tom, kdo je to Bůh. Můj otec tehdy rovněž procházel krizí a trpěl depresemi. Vrátili jsme se z Evropy do New Yorku a bydleli jsme v hotelu.
KS: Z jaké země jste se vaše rodina vrátila a kolik vám bylo tehdy let?
AOH: Vycestovali jsme ze Švýcarska v době nejhoršího období války a jeli jsme autobudem do Portugalska a potom lodí plnou emigrantů. Jedním z nich byl Salvator Dalí. To bylo v roce 1940, uprostřed válečných událostí. Ve Spojených státech nechtěli lidé nic slyšet o tom, co se děje v Evropě. Zdálo se, že se zajímají jen o své soukromé záležitosti. Vzpomínám si, jak tím byl můj otec šokován.
Jak už jsem řekla, můj otec procházel vážnou krizí, a jeden jeho přítel z Explorer´s Clubu mu řekl: „Znám jednoho vynikajícího astrologa, ten by ti možná pomohl.“ A tak můj otec šel k tomu astrologovi a vrátil se s očima navrch hlavy. Trval na tom, aby moje matka i já jsme astrologa rovněž navštívili. Načež jsem řekla: Astrologie? To je přece snůška nesmyslů pro slabomyslné lidi.“ Přesně to jsem řekla. A musím vám říct, že jsem vděčná za to, že jsem tím prošla, protože díky tomu dokážu pochopit, když lidé projevují skepsi vůči astrologii.
Profesionálním jménem onoho astrologa byl Hermés, jeho skutečné jméno bylo Marion Franz. Byl to pennsylvánský Holanďan, a byl to vynikající astrolog! Přišla jsem k němu a on mi vypracoval horoskop, v jehož středu byl obraz kompasu. Mám Slunce ve Štíru v 9. domě a Lunu v Panně, což leccos vypovídá o mém celoživotním hledání hlubšího smyslu života. Nestačilo mi jenom věřit, potřebovala jsem důkaz. První, co řekl, bylo: „Hledáte Boha nebo toužíte po duchovním pochopení – a budete to dělat po celý svůj život.“ Když pokračoval ve výkladu, zažila jsem zvláštní zjevení. Nevím, jak jinak to nazvat. Vše, co řekl, odpovídalo, a v tom okamžiku mi došlo, že není pravda, že neexistuje žádná odpověď na mé otázky, ale naopak, že tato odpověď existuje, a v tom že je celý ten rozdíl. Dnes chápu, v čem tato odpověď spočívá, ale nedokážu vám to přesně sdělit, protože naše Já myslí pouze v dualitách. Já jako střed vědomí nedokáže definovat, co ví Svébytí, jestli mi rozumíte. A jak řekl Carl Jung, nejdelší cesta, kterou musíme všichni projít, vede z hlavy do srdce.
A tak se můj život od onoho 9. června 1944 úplně změnil! Příští ráno jsem se setkala se svým duchovním učitelem, s M., který byl učitelem astrologa jménem Hermés, a to přineslo naprostý obrat v mém životě.
KS: Vím, že vaším prvním učitelem astrologie byl Edmund Jones. Jak jste se s ním setkala a co nám o něm můžete říci?
AOH: S Hermem jsme se stali dobrými přáteli. Nabádal, abych se začala učit astrologii, ovšem s tím, že on sám mě učit nebude. Řekl: „Musíte studovat s Marcem Edmundem Jonesem.“ Ten a Dane Rudhyar byli dva nejvýznamnější astrologové té doby. Dalším seriózním astrologem byl Louis de Wohl a nejlepším tehdejším časopisem byl American Astrology. Ve třídě M. E. Jonese jsem byla nejmladší žákyní. Vyznával súfismus, stejně jako astrologii, a byl skvělým učitelem. Díky němu jsem se seznámila se súfismem. Velmi se zajímal o Ibn´Arabího a Ibn´Gabirola, arabského mystika, který žil ve Španělsku ve 12. století. Bylo to ve zlatém španělském období, kdy křesťané, Arabové a Židé spolupracovali na překladech antických textů, které zachránili muslimové. President Obama se nedávno zmínil o tom, do jaké míry můžeme být vděčni Islámu a Muslimům. První evropské university odtud čerpaly své znalosti o antické řecké filosofii a umožnily tak vznik renesance.
Když jsem se seznámila s Hermem, začala jsem studovat astronomii na newyorské observatoři, a tehdy jsem začala číst esoterickou literaturu – o alchymii, I-Ťingu a tak dále. V té době se obecná představa o astrologii utvářela pod vlivem „Madame La Zonga“ – byly to konkretistické předpovědi. Jinými slovy, astrologie se považovala za nesmyslnou a pověrečnou záležitost.
V téže době se v mém životě začala odvíjet ještě další linie zájmu. Když jsem byla ve Švýcarsku, setkala jsem se s několika lidmi, kteří znali Carla Junga. Nejlepší přítel mé matky prodělal u Junga analýzu. V té době bylo veškeré Jungovo dílo pouze v němčině, a přestože jsem mluvila a četla německy, musím říct, že četba Junga v kterémkoli jazyce je neobyčejně náročná záležitost! Pokračovala jsem usilovně ve studiu astrologie, a právě v té době začalo Jungovo dílo vycházet i v angličtině. Tak jsem hltala jeho knihy a dodnes si vzpomínám, jak mě vzrušilo, když jsem zjistila, že Jungovy archetypy odpovídají planetám. Později jsem se dočetla, že i Jung sám uznával astrologii a prováděl některé statistické experimenty na základě astrologických údajů. Když se během analýzy dostal s klientem do mrtvého bodu, pomáhal si tím, že se podíval do jeho horoskopu. Jeho dcera Grete Baumann-Jungová se stala v Evropě slavnou astroložkou. Dovedete si asi představit mé vzrušení, když jsem se o tom dočetla! Tehdy jsem si uvědomila, že jsem na správné cestě. Trvalo mi však dost dlouho, než jsem napsala několik článků do časopisu American Astrologer, nedokážu vám říci, kdy to přesně bylo – myslím, že někdy v padesátých letech; články ovšem vyšly pod pseudonymem Bethany Prince.
KS: Jak probíhalo vaše studium jungovské psychologie v oněch raných letech?
Měla jsem zvláštní štěstí! Někdy v 70. letech mi zčista jasně zatelefonoval jungovský analytik Brewster Beach. Učila jsem na Lindisfarne Association na Log Islandu, což bylo Středisko pro spirituální studia založené W. I. Thompsonem, a Brewster chtěl vědět, jakým způsobem se tam vykládá problematika Stínu. Protože jsem žila na Long Islandu a Brewster v New Yorku, řekla jsem mu, že bych se s ním ráda setkala, a ať se někdy staví, až pojede kolem mého bydliště. Načež on se zeptal, zda by to mohlo být ještě dnes. Já jsem mu na to řekla, že mě může klidně navštívit, protože jsem doma s chřipkou. Stačil ještě říct, že se vynasnaží, abych se cítila lépe. Dorazil kolem druhé odpoledne a zůstal až do desáté hodiny večer! Řekl mi tehdy: „Můj ty Bože, vy si tu jen tak sedíte, a vaše znalosti přitom přicházejí vniveč!“
KS: Kolik vám bylo v té době?
AOH: Bylo to v roce 1972, takže mi bylo padesát. Brewster vedl kurs na Jungově institutu a pozval mě, abych pronesla přednášku v jeho třídě. Tak jsem si připravila přednášku, ale měla jsem velkou trému, protože astrologii není možné vyučovat tak, že jednoduše čtete nějaký text. Astrologii je třeba zakoušet. Pokud vím, nikdo na tomto Jungově institutu neměl zkušenosti tohoto druhu, lidé sem přicházeli, aby si vyslechli nějakou přednášku. Přemýšlela jsem o tom a nakonec jsem se rozhodla, že to udělám experimentální formou. Vzpomínám si na jedno cvičení, které jsme tehdy dělali. Požádala jsem posluchače, bylo jich asi 25, aby vstali a vytvořili kruh, načež jsem ocitovala Hérakleita: „Bdící mají jeden společný svět, avšak spící se obracejí každý do svého vlastního.“ Poukázala jsem na to, že i když stojíme všichni v témže kruhu, každý z nás ho vidí z odlišného hlediska. Toto cvičení mě nakonec přivedlo k vymezení nativního horoskopu jako popisu jedinečného způsobu, jakým každý člověk zakouší svět. Stačí, když se postavíte do kruhu, a začne vám být hned zřejmé, čím se zabývá astrologie.
Svým způsobem jsem nabourala dosavadní způsob, jakým se vedly na Jungově institutu přednášky. Předtím existovala propast mezi přednášejícím a posluchači. Já jsem se však pokoušela zapojit je co nejvíce do procesu výuky, což bylo něco úplně nového, a to jak pro ně, tak i pro mě. Výsledkem bylo, že mi nabídli, abych tam vyučovala. Brewster mě také požádal, abych vykládala horoskopy jeho pacientů, samozřejmě s jejich dovolením. To byl počátek mé práce, přičemž i ostatní analytikové chtěli, abych dělala totéž i pro ně.
K zásadnímu přelomu v této mé činnosti došlo v roce 1976. Tehdy pořádala Universita Notre- Dame konferenci ke stému výročí Jungova narození, a já byla pozvána, abych tam přednášela. Vedoucí mé katedry na škole trval naštěstí na tom, abych tam jela. Jungovští analytici přijeli na konferenci ze všech koutů světa, bylo jich celkem asi sedmset. Přijít ze třídy s patnácti posluchači do posluchárny, kde bylo sedmset lidí, to je, jak jistě uznáte, dost velká změna. Výsledkem bylo, že mě Jungův institut v Chicagu vyzval, abych tam vyučovala . Měla jsem seznamovat analytiky s možností, jak využít horoskopu při diagnóze lidských vlastností a způsobu chování.
KS: Dělala jste to, aniž jste předtím absolvovala kurs Jungovy psychologie?
AOH: Ne, nedělala. Byla jsem přesvědčena, že nemohu vyučovat na Jungově institutu, dokud se nepodrobím jungovské analýze. Bylo to všechno dost divné, protože jsem později pochopila, že o to vůbec nejde. Nakonec mě pozval Edward Whitmont, abych u něho prodělala analýzu. Byl to jungovský analytik a autor několika knih, a měl značný v liv v rámci Jungovského institutu. Řekla jsem mu, že si to nemohu dovolit, ale on mi řekl, že to nějak uděláme. Tak se mi dostalo štěstí, že mě analyzoval Whitmont, a stal se mi nesmírně drahým přítelem. Neprovozoval astrologii, ale používal ji ve své praxi. Byl to neobyčejně moudrý člověk a vynikající učitel. Také jsem začala navštěvovat přednášky pro veřejnost. Když přednášel Whitmont svým studentům, mohla jsem se zúčastnit. V tomto smyslu se dá říct, že jsem studovala Jungovu psychologii s jedním z jejích nejlepších představitelů. Kromě toho jsem pokračovala v četbě příslušné literatury.
V té době jsem se chtěla stát jungovskou analytičkou, a tak jsem v New Yorku navštívila Dr. Edwarda Edingera, jiného jungovského analytika a autora, abych si s ním o tom pohovořila. Jeho pozoruhodná kniha Ego and Archetype/Ego a archetyp na mě udělala velký dojem, a odvážila jsem se mu napsat. K mému velkému potěšení mi odpověděl. Když zjistil, kdo jsem, řekl: „Ne. To není nejlepší způsob, jak byste mohla být užitečná jungovské pospolitosti. Vaším úkolem je vyučovat astrologii jungovským analytikům.“ A tak jsem opustila své učitelské místo a začala jsem vyučovat na Jungově institutu v Chicagu a později také v Los Angeles. Pak už následovaly mé přednášky po celém světě – a byla to pro mě velká radost!
KS: Alice, díky za vaši pionýrskou práci v oněch letech, kdy se astrologie a hlubinná psychologie poprvé „setkaly“. Doufám, že ti, kteří nečetli vaši knihu Jungian Symbolism in AstrologyIJungovská symbolika v astrologii (1987), si ji opatří. Kniha uvádí velmi vhodným způsobem do souvislosti archetypické procesy vnějších planet s tím, co se odehrává v našem nitru, a ukazuje na shodu Jungových názorů s názory tehdejších nejvýznamnmějších astrologů, jako byl Marc Edmund Jones a Dane Rudhyar – a to vše je provázáno vaší vlastní moudrostí a humorem. Vaše nedávná kniha The Heavens Declare/Co nám říkají nebesa je také v jistém ohledu převratná. Jednak odhalujete hlubší smysl každého znamení, jednak sledujete vývoj lidského vědomí v průběhu pěti astrologických Věků – od Věku Raka do VěkuRyb. V knize je rovněž vynikající kapitola věnovaná Věku Vodnáře, v níž poukazujete na to, že poprvé v lidských dějinách jsme schopni vědomě spolupracovat při utváření tohoto nového Věku. Mohu upřímně říct, že četba vašich knih prohloubila moje znalosti astrologie a psychologie, nemluvě o znalosti svého vlastního srdce.
AOH: Těší mě, co říkáte. Tato práce byla štěstím mého života, a to už od doby mého mládí. Když jsem byla ještě dítě, vzpomínám si, jak jsem ležela na louce se svou přítelkyní v době léta, a ta se mě zeptala, co bych chtěla dělat, až vyrostu, a já jsem jí odpověděla, že bych chtěla spojit náboženství a vědu. Během té doby, co jsem studovala astrologii, jsem si uvědomovala, že astrologie je po tisíciletí klíčem k tomuto spojení. Když byla astrologie potlačena v Novověku, ztratilo náboženství možnost, jak prokázat svou platnost, a věda pozbyla smysl pro posvátno. Jednou z nejvýznamnějších knih, jaké jsem četla za posledních čtyřicet let, je kniha pojednávající o spojení náboženství a vědy. Napsal ji astrofyzik Gerald Schroeder (The Hidden Face of God“ How Science reveals the Ultimite TruthI Skrytá tvář Boha: jak věda odhaluje absolutní pravdu).
KS: Je zřejmé, že mezi planetárními pohyby a děním na Zemi spatřujete synchronistickou souvislost, nikoli souvislost kauzální. Proto by mě zajímalo, co si myslíte o nejnovějších trendech v současné astrologii, kdy se astrologové pokoušejí vědecky dokázat její platnost.
AOH: Mám samozřejmě ve velké úctě všechny ty pozoruhodné astrology, s nimiž jsem měla možnost se seznámit nebo jejichž knihy jsem četla. Robert Hand je jedním z mých nejoblíbenějších, a je jistě mnoho dalších vynikajících astrologů. Ale existuje také takový směr astrologie, který je příliš egocentrický, a to mě zneklidňuje. Když se lidé ztotožní se svým Já a začnou se domýšlet, že disponují velkými znalostmi, vzniká nebezpečí, že propadnou inflaci. Tak by tomu nemělo být. Musíme si být stále vědomi toho, že to nejlepší, co můžeme udělat, je nechat světlo pronikat skrze nás, a přestat si myslet, jsme tímto světlem samým. Jinými slovy, astrologie má duchovní záměr a duchovní dimenzi, a jestliže ji používáme k tomu, abychom předpověděli, kdo vyhraje v koňských dostizích nebo k tomu, abychom předpovídali, co se kterého dne konkrétně stane, pak ji degradujeme.
Totéž platí také v psychologii. Jung byl a stále ještě je často odmítán proto, že byl pevně přesvědčen, že nemůžeme růst, aniž máme na zřeteli duchovní význam života. Jung spolupracoval s Freudem, dokud se nerozešli a nevydali se každý svou vlastní cestou. Freud se domníval, že sex tvoří sám základ lidského života, a tak tomu opravdu je. Jenže dnes, kdy známe učení o čakrách, také víme, že lidská existence se neskládá pouze z prvních dvou čaker. Mimochodem, když už mluvíme o čakrách, Swami Rama poukázal na to, že Freudova psychologie se soustředila pouze na první dvě čakry: přežití a sex. Alfred Adler se zabýval třeí čakrou: středem síly. A Jung se soustředil na srdeční čakru a ve své pozdější díle pak zdůrazňoval tři další čakry. Každý z těchto psychologů nás tak obohatil o důležité poznatky, týkající se psychologie člověka, ovšem každý na jiné úrovni.
Když se ohlížím na svůj život, je mi jasné, že mým úkolem bylo nalézt posvátno v každodenním životě, neboť nic na tomto světě – opravdu nic – neexistuje mimo princip „Jak nahoře, tak i dole“. Jinými slovy, žádná věc, ať už v přírodě nebo v lidské společnosti, nemůže co do své podstaty existovat mimo archetypické procesy. V mém případě tomu bylo tak, že jsem začínala odzdola, místo odshora. A potom jsem ještě dodala: „Jak uvnitř, tak i navenek.“
Pomalu se přibližujeme pojetí, podle něhož je sluneční soustava hologramem. Jinými slovy, vše souvisí se vším. Ježíš Kristus řekl: „Království Boží je ve vás,“ a my máme sklon to chápat jen jako metaforu, ale ono je tomu tak doopravdy. Slunce je pro sluneční soustavu totéž, co je Svébytí pro každou psýchu, pro každého člověka, ačkoli já dávám přednost výrazu „nebeský host“. Každý člověk má svůj individuální knot, ale plamen každé svíce je týmž plamenem. To je snad zřejmé. Źenská moudrost je přece tak prostá: dokážete si vše představit pomocí analogie svíce.
KS: Když už mluvíme o ženskosti, jsem právě uprostřed vaší knihy The Dove in the Stone/ Holubice v kameni, kde píšete o Hagia Sophia (svaté Moudrosti), o multikulturní ženském archetypu moudrosti, a byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že Duch svatý mé katolické výchovy byl původně spojován se Sophií. Vždy jsem vnímala Ducha svatého jako cosi strašidelného, který sice vždy působil, ale hlavními aktéry byl Otec a Syn.
AOH: Asi před patnácti lety se mi zdálo, že Jung na mě křičí: „Všímej si toho, co je zjevné. Tak jsem to dělal já sám!“ V knize The Dove in the Stone vyjmenovávám některé způsoby komunikace Sophie s lidmi prostřednictvím intuice, a jednou z takových možností je etymologie, studium původního významu slov. Slova jsou velmi, velmi důležitá. Tak jsem se podívala na význam slova „obvious“ (zjevné). Pochází od slova ob via, což znamená „na cestě“. To mě přivedlo k alchymickému poznatku, na nějž jsem kdesi narazila a která zněla: „Kámen mudrců leží na cestě a kola vozů přes něj jezdí.“ Jinak řečeno, nic nezůstává skryté, jsme to my, kdo je slepý! V řečtině znamená slovo „filosof“ „milovník moudrosti“. Philo je maskulinní a Sophia je femininní ve všech kulturách.
Jediným problémem, a o tom píšu ve své knize The Web in the Sea/ Síť v moři, je, že když církevní otcové přeložili Hagia Sophia, božskou Moudrost Starého zákona, z femininního významu do maskulinního významu Duch svatý, opustila ženskost svatou Trojici. Podle mého názoru zůstala od té doby skryta v pohádkách jako archetyp dobré Boží matky. Je to většinou hodná žena, která je spojnicí mezi viditelným a neviditelným světem a vždy udílí hrdinovi nebo hrdince užitečnou praktickou radu – a dospělým lidem rovněž. Je to motiv nekonečných příběhů ve všech kulturách. Je to znevážená Matka Boží v nitru nás všech a jako svůj znak má obvykle nad sebou hvězdu, což může zajímat astrology. Žádný archetyp, jak vidíte, nelze jen tak zničit.
To byl počátek mého poznání, že ženská moudrost je něčím, co lze nalézt v každé obyčejné věci. Mužský intelekt nám často o něčem říká, že je to zjevné, ale hlubší pravda o tom je mnohem složitější. Tak tomu doopravdy je, ale ta složitost má svůj počátek na tom, po čem šlapeme na své cestě, a je třeba to tedy hledat v tom, jak se věci fyzicky projevují.
A tak se můžeme ptát, zda místo seriózního a moudrého starce nepředstavuje filosofický archetyp hravá a láskyplná žena, jejíž jméno je svatá moudrost neboli Hagia Sophia. Podle proroctví její čas nadešel, a já se domnívám, že to může být právě Věk Vodnáře, v němž se opět vrátí mezi nás.
(Zkráceno.)
Přel. R. Starý (2011)
Alice O. Howellová patří k astrologům, kteří se už v 70. letech minulého století pokusili o spojení astrologie s Jungovou psychologií.
Alice O. Howellová se narodila v Cambridgi (Massachusetts) 13. listopadu 1922 ve 12.45 EST. Od svých pěti až do osmnácti let cestovala s rodiči doslova po celém světě (navštívila celkem 37 zemí). Díky tomu ovládla několik jazyků. Ve Švýcarsku studovala německou literaturu a světové dějiny, postgraduální studia v sociálním výzkumu absolvovala v New Yorku. Poté, co se během 2. světové války vrátila s rodiči do Spojených států, se začala věnovat astrologii. Byla nejmladší studentkou Marca Edmunda Jonese. Mezitím se vdala, měla čtyři děti a pracovala jako učitelka angličtiny a dějin na soukromých školách na Long Islandu v New Yorku. Tam ji objevila místní jungovská psycholožka, která jí nabídla spolupráci při analýze horoskopů jejích klientů.
A tak se stalo, že po třiceti letech intenzivního studia astrologie a jungovské psychologie a na radu jungovského psychologa Edwarda F. Edingera se začala vážně pokoušet o využívání astrologie jako pomocného nástroje diagnózy v rámci jungovské psychologie. Pokračovala v úspěšné práci s klienty, které k ní posílali psychiatři a psychoanalytikové a začala vyučovat na Institutu C. G. Junga v New York City (Jung Foundation) – a posléze i na Institutu C. G. Junga v Chicagu a Los Angeles. Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let minulého století přednášela a vedla semináře po celém světě (vyložila horoskop také jeho Svatosti Dalai Lamovi). Stala se autorkou několika knih, zejména knihy Jungian Symbolism in Astrology/Jungovská symbolikav astrologii/, The Dove in the Stone/Holubice v kameni/, The Web in the Sea/Síť v moři/ a The Heavens Declare/Co nám sdělují nebesa/.
Přes svůj vysoký věk pracuje dnes Alice O. Howellová jako astroložka a spolupracovnice on-line jedné jungovské analytické skupiny – [email protected].
Je možné s ní navázat kontakt prostřednictvím emailu: [email protected].
Její adresa je: Rosecroft, Box 177, Monterey, MA 01245.
(Interview se konal 4. června 2009)
-
Kate Sholly: Měla jste pozoruhodný život, zvláště v době svého mládí – procestovala jste sedmatřicet zemí... Jak se dnes díváte na tato léta?
Alice O. Howellová:
„Začnu tím, že řeknu, že jsem od svých čtyř let až do 9. června 1944, kdy mi bylo jednadvacet, nepřestávala hledat Boha. Když mi bylo osm, začala jsem chodit do anglické základní školy v San Remu v Itálii, a to byl počátek mé náboženské výchovy. Učili jsme se nazpaměť knihy Bible a chodili jsme každou neděli třikrát na mši. Když se na to dívám zpátky, uvědomuji si, že to bylo doslova týrání. Chování našich učitelů nebylo ani v nejmenším křesťanské, nýbrž vyloženě sadistické.
Ve věku dvanácti let jsem se vzepřela. Když mě vyloučili, šla jsem ke své matce a řekla jí, že se chci stát atheistkou. A ona mi na to chladně řekla: „Dobře, zlatíčko, buď dobrou atheistkou.“ Potom se mi teprve zeptala proč, a já jsem jí vysvětlila, že je to proto, že všichni neustále mluví o křesťanství, ale nikdo je doopravdy nežije. A moje matka řekla: „Víš přece, že existují i jiná náboženství, tak to zkus s nimi.“
A tak jsem ve věku třinácti let začala číst knihy nejrůznějších náboženských směrů – pročetla jsem Bibli, Korán, Upanišády, Dhampadu a Tao-Te-ťing. Studovala jsem dokonce Norse a řeckou mytologii. Když vypukla 2. světová válka a my jsem byli nuceni se vrátit do Spojených států, jsem už četla sv. Ignáce , Williama Jamese a Freuda.
V době, kdy mi bylo jednadvacet, jsem z toho měla v hlavě zmatek. Studovala jsem neúnavně celá léta, ale stále jsem měla pocit, že nemám nejmenší ponětí o tom, kdo je to Bůh. Můj otec tehdy rovněž procházel krizí a trpěl depresemi. Vrátili jsme se z Evropy do New Yorku a bydleli jsme v hotelu.
KS: Z jaké země jste se vaše rodina vrátila a kolik vám bylo tehdy let?
AOH: Vycestovali jsme ze Švýcarska v době nejhoršího období války a jeli jsme autobudem do Portugalska a potom lodí plnou emigrantů. Jedním z nich byl Salvator Dalí. To bylo v roce 1940, uprostřed válečných událostí. Ve Spojených státech nechtěli lidé nic slyšet o tom, co se děje v Evropě. Zdálo se, že se zajímají jen o své soukromé záležitosti. Vzpomínám si, jak tím byl můj otec šokován.
Jak už jsem řekla, můj otec procházel vážnou krizí, a jeden jeho přítel z Explorer´s Clubu mu řekl: „Znám jednoho vynikajícího astrologa, ten by ti možná pomohl.“ A tak můj otec šel k tomu astrologovi a vrátil se s očima navrch hlavy. Trval na tom, aby moje matka i já jsme astrologa rovněž navštívili. Načež jsem řekla: Astrologie? To je přece snůška nesmyslů pro slabomyslné lidi.“ Přesně to jsem řekla. A musím vám říct, že jsem vděčná za to, že jsem tím prošla, protože díky tomu dokážu pochopit, když lidé projevují skepsi vůči astrologii.
Profesionálním jménem onoho astrologa byl Hermés, jeho skutečné jméno bylo Marion Franz. Byl to pennsylvánský Holanďan, a byl to vynikající astrolog! Přišla jsem k němu a on mi vypracoval horoskop, v jehož středu byl obraz kompasu. Mám Slunce ve Štíru v 9. domě a Lunu v Panně, což leccos vypovídá o mém celoživotním hledání hlubšího smyslu života. Nestačilo mi jenom věřit, potřebovala jsem důkaz. První, co řekl, bylo: „Hledáte Boha nebo toužíte po duchovním pochopení – a budete to dělat po celý svůj život.“ Když pokračoval ve výkladu, zažila jsem zvláštní zjevení. Nevím, jak jinak to nazvat. Vše, co řekl, odpovídalo, a v tom okamžiku mi došlo, že není pravda, že neexistuje žádná odpověď na mé otázky, ale naopak, že tato odpověď existuje, a v tom že je celý ten rozdíl. Dnes chápu, v čem tato odpověď spočívá, ale nedokážu vám to přesně sdělit, protože naše Já myslí pouze v dualitách. Já jako střed vědomí nedokáže definovat, co ví Svébytí, jestli mi rozumíte. A jak řekl Carl Jung, nejdelší cesta, kterou musíme všichni projít, vede z hlavy do srdce.
A tak se můj život od onoho 9. června 1944 úplně změnil! Příští ráno jsem se setkala se svým duchovním učitelem, s M., který byl učitelem astrologa jménem Hermés, a to přineslo naprostý obrat v mém životě.
KS: Vím, že vaším prvním učitelem astrologie byl Edmund Jones. Jak jste se s ním setkala a co nám o něm můžete říci?
AOH: S Hermem jsme se stali dobrými přáteli. Nabádal, abych se začala učit astrologii, ovšem s tím, že on sám mě učit nebude. Řekl: „Musíte studovat s Marcem Edmundem Jonesem.“ Ten a Dane Rudhyar byli dva nejvýznamnější astrologové té doby. Dalším seriózním astrologem byl Louis de Wohl a nejlepším tehdejším časopisem byl American Astrology. Ve třídě M. E. Jonese jsem byla nejmladší žákyní. Vyznával súfismus, stejně jako astrologii, a byl skvělým učitelem. Díky němu jsem se seznámila se súfismem. Velmi se zajímal o Ibn´Arabího a Ibn´Gabirola, arabského mystika, který žil ve Španělsku ve 12. století. Bylo to ve zlatém španělském období, kdy křesťané, Arabové a Židé spolupracovali na překladech antických textů, které zachránili muslimové. President Obama se nedávno zmínil o tom, do jaké míry můžeme být vděčni Islámu a Muslimům. První evropské university odtud čerpaly své znalosti o antické řecké filosofii a umožnily tak vznik renesance.
Když jsem se seznámila s Hermem, začala jsem studovat astronomii na newyorské observatoři, a tehdy jsem začala číst esoterickou literaturu – o alchymii, I-Ťingu a tak dále. V té době se obecná představa o astrologii utvářela pod vlivem „Madame La Zonga“ – byly to konkretistické předpovědi. Jinými slovy, astrologie se považovala za nesmyslnou a pověrečnou záležitost.
V téže době se v mém životě začala odvíjet ještě další linie zájmu. Když jsem byla ve Švýcarsku, setkala jsem se s několika lidmi, kteří znali Carla Junga. Nejlepší přítel mé matky prodělal u Junga analýzu. V té době bylo veškeré Jungovo dílo pouze v němčině, a přestože jsem mluvila a četla německy, musím říct, že četba Junga v kterémkoli jazyce je neobyčejně náročná záležitost! Pokračovala jsem usilovně ve studiu astrologie, a právě v té době začalo Jungovo dílo vycházet i v angličtině. Tak jsem hltala jeho knihy a dodnes si vzpomínám, jak mě vzrušilo, když jsem zjistila, že Jungovy archetypy odpovídají planetám. Později jsem se dočetla, že i Jung sám uznával astrologii a prováděl některé statistické experimenty na základě astrologických údajů. Když se během analýzy dostal s klientem do mrtvého bodu, pomáhal si tím, že se podíval do jeho horoskopu. Jeho dcera Grete Baumann-Jungová se stala v Evropě slavnou astroložkou. Dovedete si asi představit mé vzrušení, když jsem se o tom dočetla! Tehdy jsem si uvědomila, že jsem na správné cestě. Trvalo mi však dost dlouho, než jsem napsala několik článků do časopisu American Astrologer, nedokážu vám říci, kdy to přesně bylo – myslím, že někdy v padesátých letech; články ovšem vyšly pod pseudonymem Bethany Prince.
KS: Jak probíhalo vaše studium jungovské psychologie v oněch raných letech?
Měla jsem zvláštní štěstí! Někdy v 70. letech mi zčista jasně zatelefonoval jungovský analytik Brewster Beach. Učila jsem na Lindisfarne Association na Log Islandu, což bylo Středisko pro spirituální studia založené W. I. Thompsonem, a Brewster chtěl vědět, jakým způsobem se tam vykládá problematika Stínu. Protože jsem žila na Long Islandu a Brewster v New Yorku, řekla jsem mu, že bych se s ním ráda setkala, a ať se někdy staví, až pojede kolem mého bydliště. Načež on se zeptal, zda by to mohlo být ještě dnes. Já jsem mu na to řekla, že mě může klidně navštívit, protože jsem doma s chřipkou. Stačil ještě říct, že se vynasnaží, abych se cítila lépe. Dorazil kolem druhé odpoledne a zůstal až do desáté hodiny večer! Řekl mi tehdy: „Můj ty Bože, vy si tu jen tak sedíte, a vaše znalosti přitom přicházejí vniveč!“
KS: Kolik vám bylo v té době?
AOH: Bylo to v roce 1972, takže mi bylo padesát. Brewster vedl kurs na Jungově institutu a pozval mě, abych pronesla přednášku v jeho třídě. Tak jsem si připravila přednášku, ale měla jsem velkou trému, protože astrologii není možné vyučovat tak, že jednoduše čtete nějaký text. Astrologii je třeba zakoušet. Pokud vím, nikdo na tomto Jungově institutu neměl zkušenosti tohoto druhu, lidé sem přicházeli, aby si vyslechli nějakou přednášku. Přemýšlela jsem o tom a nakonec jsem se rozhodla, že to udělám experimentální formou. Vzpomínám si na jedno cvičení, které jsme tehdy dělali. Požádala jsem posluchače, bylo jich asi 25, aby vstali a vytvořili kruh, načež jsem ocitovala Hérakleita: „Bdící mají jeden společný svět, avšak spící se obracejí každý do svého vlastního.“ Poukázala jsem na to, že i když stojíme všichni v témže kruhu, každý z nás ho vidí z odlišného hlediska. Toto cvičení mě nakonec přivedlo k vymezení nativního horoskopu jako popisu jedinečného způsobu, jakým každý člověk zakouší svět. Stačí, když se postavíte do kruhu, a začne vám být hned zřejmé, čím se zabývá astrologie.
Svým způsobem jsem nabourala dosavadní způsob, jakým se vedly na Jungově institutu přednášky. Předtím existovala propast mezi přednášejícím a posluchači. Já jsem se však pokoušela zapojit je co nejvíce do procesu výuky, což bylo něco úplně nového, a to jak pro ně, tak i pro mě. Výsledkem bylo, že mi nabídli, abych tam vyučovala. Brewster mě také požádal, abych vykládala horoskopy jeho pacientů, samozřejmě s jejich dovolením. To byl počátek mé práce, přičemž i ostatní analytikové chtěli, abych dělala totéž i pro ně.
K zásadnímu přelomu v této mé činnosti došlo v roce 1976. Tehdy pořádala Universita Notre- Dame konferenci ke stému výročí Jungova narození, a já byla pozvána, abych tam přednášela. Vedoucí mé katedry na škole trval naštěstí na tom, abych tam jela. Jungovští analytici přijeli na konferenci ze všech koutů světa, bylo jich celkem asi sedmset. Přijít ze třídy s patnácti posluchači do posluchárny, kde bylo sedmset lidí, to je, jak jistě uznáte, dost velká změna. Výsledkem bylo, že mě Jungův institut v Chicagu vyzval, abych tam vyučovala . Měla jsem seznamovat analytiky s možností, jak využít horoskopu při diagnóze lidských vlastností a způsobu chování.
KS: Dělala jste to, aniž jste předtím absolvovala kurs Jungovy psychologie?
AOH: Ne, nedělala. Byla jsem přesvědčena, že nemohu vyučovat na Jungově institutu, dokud se nepodrobím jungovské analýze. Bylo to všechno dost divné, protože jsem později pochopila, že o to vůbec nejde. Nakonec mě pozval Edward Whitmont, abych u něho prodělala analýzu. Byl to jungovský analytik a autor několika knih, a měl značný v liv v rámci Jungovského institutu. Řekla jsem mu, že si to nemohu dovolit, ale on mi řekl, že to nějak uděláme. Tak se mi dostalo štěstí, že mě analyzoval Whitmont, a stal se mi nesmírně drahým přítelem. Neprovozoval astrologii, ale používal ji ve své praxi. Byl to neobyčejně moudrý člověk a vynikající učitel. Také jsem začala navštěvovat přednášky pro veřejnost. Když přednášel Whitmont svým studentům, mohla jsem se zúčastnit. V tomto smyslu se dá říct, že jsem studovala Jungovu psychologii s jedním z jejích nejlepších představitelů. Kromě toho jsem pokračovala v četbě příslušné literatury.
V té době jsem se chtěla stát jungovskou analytičkou, a tak jsem v New Yorku navštívila Dr. Edwarda Edingera, jiného jungovského analytika a autora, abych si s ním o tom pohovořila. Jeho pozoruhodná kniha Ego and Archetype/Ego a archetyp na mě udělala velký dojem, a odvážila jsem se mu napsat. K mému velkému potěšení mi odpověděl. Když zjistil, kdo jsem, řekl: „Ne. To není nejlepší způsob, jak byste mohla být užitečná jungovské pospolitosti. Vaším úkolem je vyučovat astrologii jungovským analytikům.“ A tak jsem opustila své učitelské místo a začala jsem vyučovat na Jungově institutu v Chicagu a později také v Los Angeles. Pak už následovaly mé přednášky po celém světě – a byla to pro mě velká radost!
KS: Alice, díky za vaši pionýrskou práci v oněch letech, kdy se astrologie a hlubinná psychologie poprvé „setkaly“. Doufám, že ti, kteří nečetli vaši knihu Jungian Symbolism in AstrologyIJungovská symbolika v astrologii (1987), si ji opatří. Kniha uvádí velmi vhodným způsobem do souvislosti archetypické procesy vnějších planet s tím, co se odehrává v našem nitru, a ukazuje na shodu Jungových názorů s názory tehdejších nejvýznamnmějších astrologů, jako byl Marc Edmund Jones a Dane Rudhyar – a to vše je provázáno vaší vlastní moudrostí a humorem. Vaše nedávná kniha The Heavens Declare/Co nám říkají nebesa je také v jistém ohledu převratná. Jednak odhalujete hlubší smysl každého znamení, jednak sledujete vývoj lidského vědomí v průběhu pěti astrologických Věků – od Věku Raka do VěkuRyb. V knize je rovněž vynikající kapitola věnovaná Věku Vodnáře, v níž poukazujete na to, že poprvé v lidských dějinách jsme schopni vědomě spolupracovat při utváření tohoto nového Věku. Mohu upřímně říct, že četba vašich knih prohloubila moje znalosti astrologie a psychologie, nemluvě o znalosti svého vlastního srdce.
AOH: Těší mě, co říkáte. Tato práce byla štěstím mého života, a to už od doby mého mládí. Když jsem byla ještě dítě, vzpomínám si, jak jsem ležela na louce se svou přítelkyní v době léta, a ta se mě zeptala, co bych chtěla dělat, až vyrostu, a já jsem jí odpověděla, že bych chtěla spojit náboženství a vědu. Během té doby, co jsem studovala astrologii, jsem si uvědomovala, že astrologie je po tisíciletí klíčem k tomuto spojení. Když byla astrologie potlačena v Novověku, ztratilo náboženství možnost, jak prokázat svou platnost, a věda pozbyla smysl pro posvátno. Jednou z nejvýznamnějších knih, jaké jsem četla za posledních čtyřicet let, je kniha pojednávající o spojení náboženství a vědy. Napsal ji astrofyzik Gerald Schroeder (The Hidden Face of God“ How Science reveals the Ultimite TruthI Skrytá tvář Boha: jak věda odhaluje absolutní pravdu).
KS: Je zřejmé, že mezi planetárními pohyby a děním na Zemi spatřujete synchronistickou souvislost, nikoli souvislost kauzální. Proto by mě zajímalo, co si myslíte o nejnovějších trendech v současné astrologii, kdy se astrologové pokoušejí vědecky dokázat její platnost.
AOH: Mám samozřejmě ve velké úctě všechny ty pozoruhodné astrology, s nimiž jsem měla možnost se seznámit nebo jejichž knihy jsem četla. Robert Hand je jedním z mých nejoblíbenějších, a je jistě mnoho dalších vynikajících astrologů. Ale existuje také takový směr astrologie, který je příliš egocentrický, a to mě zneklidňuje. Když se lidé ztotožní se svým Já a začnou se domýšlet, že disponují velkými znalostmi, vzniká nebezpečí, že propadnou inflaci. Tak by tomu nemělo být. Musíme si být stále vědomi toho, že to nejlepší, co můžeme udělat, je nechat světlo pronikat skrze nás, a přestat si myslet, jsme tímto světlem samým. Jinými slovy, astrologie má duchovní záměr a duchovní dimenzi, a jestliže ji používáme k tomu, abychom předpověděli, kdo vyhraje v koňských dostizích nebo k tomu, abychom předpovídali, co se kterého dne konkrétně stane, pak ji degradujeme.
Totéž platí také v psychologii. Jung byl a stále ještě je často odmítán proto, že byl pevně přesvědčen, že nemůžeme růst, aniž máme na zřeteli duchovní význam života. Jung spolupracoval s Freudem, dokud se nerozešli a nevydali se každý svou vlastní cestou. Freud se domníval, že sex tvoří sám základ lidského života, a tak tomu opravdu je. Jenže dnes, kdy známe učení o čakrách, také víme, že lidská existence se neskládá pouze z prvních dvou čaker. Mimochodem, když už mluvíme o čakrách, Swami Rama poukázal na to, že Freudova psychologie se soustředila pouze na první dvě čakry: přežití a sex. Alfred Adler se zabýval třeí čakrou: středem síly. A Jung se soustředil na srdeční čakru a ve své pozdější díle pak zdůrazňoval tři další čakry. Každý z těchto psychologů nás tak obohatil o důležité poznatky, týkající se psychologie člověka, ovšem každý na jiné úrovni.
Když se ohlížím na svůj život, je mi jasné, že mým úkolem bylo nalézt posvátno v každodenním životě, neboť nic na tomto světě – opravdu nic – neexistuje mimo princip „Jak nahoře, tak i dole“. Jinými slovy, žádná věc, ať už v přírodě nebo v lidské společnosti, nemůže co do své podstaty existovat mimo archetypické procesy. V mém případě tomu bylo tak, že jsem začínala odzdola, místo odshora. A potom jsem ještě dodala: „Jak uvnitř, tak i navenek.“
Pomalu se přibližujeme pojetí, podle něhož je sluneční soustava hologramem. Jinými slovy, vše souvisí se vším. Ježíš Kristus řekl: „Království Boží je ve vás,“ a my máme sklon to chápat jen jako metaforu, ale ono je tomu tak doopravdy. Slunce je pro sluneční soustavu totéž, co je Svébytí pro každou psýchu, pro každého člověka, ačkoli já dávám přednost výrazu „nebeský host“. Každý člověk má svůj individuální knot, ale plamen každé svíce je týmž plamenem. To je snad zřejmé. Źenská moudrost je přece tak prostá: dokážete si vše představit pomocí analogie svíce.
KS: Když už mluvíme o ženskosti, jsem právě uprostřed vaší knihy The Dove in the Stone/ Holubice v kameni, kde píšete o Hagia Sophia (svaté Moudrosti), o multikulturní ženském archetypu moudrosti, a byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že Duch svatý mé katolické výchovy byl původně spojován se Sophií. Vždy jsem vnímala Ducha svatého jako cosi strašidelného, který sice vždy působil, ale hlavními aktéry byl Otec a Syn.
AOH: Asi před patnácti lety se mi zdálo, že Jung na mě křičí: „Všímej si toho, co je zjevné. Tak jsem to dělal já sám!“ V knize The Dove in the Stone vyjmenovávám některé způsoby komunikace Sophie s lidmi prostřednictvím intuice, a jednou z takových možností je etymologie, studium původního významu slov. Slova jsou velmi, velmi důležitá. Tak jsem se podívala na význam slova „obvious“ (zjevné). Pochází od slova ob via, což znamená „na cestě“. To mě přivedlo k alchymickému poznatku, na nějž jsem kdesi narazila a která zněla: „Kámen mudrců leží na cestě a kola vozů přes něj jezdí.“ Jinak řečeno, nic nezůstává skryté, jsme to my, kdo je slepý! V řečtině znamená slovo „filosof“ „milovník moudrosti“. Philo je maskulinní a Sophia je femininní ve všech kulturách.
Jediným problémem, a o tom píšu ve své knize The Web in the Sea/ Síť v moři, je, že když církevní otcové přeložili Hagia Sophia, božskou Moudrost Starého zákona, z femininního významu do maskulinního významu Duch svatý, opustila ženskost svatou Trojici. Podle mého názoru zůstala od té doby skryta v pohádkách jako archetyp dobré Boží matky. Je to většinou hodná žena, která je spojnicí mezi viditelným a neviditelným světem a vždy udílí hrdinovi nebo hrdince užitečnou praktickou radu – a dospělým lidem rovněž. Je to motiv nekonečných příběhů ve všech kulturách. Je to znevážená Matka Boží v nitru nás všech a jako svůj znak má obvykle nad sebou hvězdu, což může zajímat astrology. Žádný archetyp, jak vidíte, nelze jen tak zničit.
To byl počátek mého poznání, že ženská moudrost je něčím, co lze nalézt v každé obyčejné věci. Mužský intelekt nám často o něčem říká, že je to zjevné, ale hlubší pravda o tom je mnohem složitější. Tak tomu doopravdy je, ale ta složitost má svůj počátek na tom, po čem šlapeme na své cestě, a je třeba to tedy hledat v tom, jak se věci fyzicky projevují.
A tak se můžeme ptát, zda místo seriózního a moudrého starce nepředstavuje filosofický archetyp hravá a láskyplná žena, jejíž jméno je svatá moudrost neboli Hagia Sophia. Podle proroctví její čas nadešel, a já se domnívám, že to může být právě Věk Vodnáře, v němž se opět vrátí mezi nás.
(Zkráceno.)
Přel. R. Starý (2011)
