Soupeř vnější a soupeř vnitřní
© Rudolf Starý
Knižně nepublikovaná črta z roku 2021. Použito se svolením autora. Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Jak jsem se o tom už někde zmínil, můj světonázor se utvářel pohledem na dvě věci: na rozkvetlé pole slunečnic a na tenisové utkání.
První pohled mě uvádí do světa novoplatonismu a pomohl mi pochopit Goethovu „Prarostlinu“ (každá jednotlivá slunečnice je jedinečnou metamorfózou Královny Slunečnice). Druhý pohled mě vždy znovu nasměruje do Iónie, do počátků řeckého myšlení, podle něhož vše vzniká rozštěpem bezmezné Jednoty na dvě protikladná jsoucna, která spolu zápasí (polemos), a právě tímto způsobem vzniká, děje se a končí tenis (jako součást fysis).
Při sledování tenisového utkání můžeme navíc meditovat nad hermetickou zásadou, podle níž to, co se odehrává ve vztahu mezi dvěma soupeři, odpovídá protikladné struktuře jejich psýchy: Jak uvnitř, tak navenek. Tuto bipolární strukturu můžeme zahlédnout v jejich horoskopu. Každý hráč na kurtu čelí svým vědomým a volním Já dílčí psychické osobnosti, a nad tou musí zvítězit, chce-li zvítězit nad svým soupeřem na kurtu.
Své soupeře si nosíme v sobě. Každý hraje vždy jednou částí své bytosti (nejčastěji se kryje s postavením Slunce) s protikladnou částí (ta je vyznačena kvadraturou, opozicí nebo kvinkunxem). Toto vnitřní, psychické schéma se potom realizuje navenek při utkání s kterýmkoli soupeřem.
Při pohledu na sportovní utkání si tak můžeme uvědomit, že zmíněná hermetická zásada platí ve všech našich vztazích k druhým lidem a ke světu. Možnost volby z nabízejících se rolí je omezená. Vnější partner nám může vnutit roli, kterou bychom si my sami nevybrali. O to je průběh vztahu komplikovanější a dramatičtější.
Knižně nepublikovaná črta z roku 2021. Použito se svolením autora. Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Jak jsem se o tom už někde zmínil, můj světonázor se utvářel pohledem na dvě věci: na rozkvetlé pole slunečnic a na tenisové utkání.
První pohled mě uvádí do světa novoplatonismu a pomohl mi pochopit Goethovu „Prarostlinu“ (každá jednotlivá slunečnice je jedinečnou metamorfózou Královny Slunečnice). Druhý pohled mě vždy znovu nasměruje do Iónie, do počátků řeckého myšlení, podle něhož vše vzniká rozštěpem bezmezné Jednoty na dvě protikladná jsoucna, která spolu zápasí (polemos), a právě tímto způsobem vzniká, děje se a končí tenis (jako součást fysis).
Při sledování tenisového utkání můžeme navíc meditovat nad hermetickou zásadou, podle níž to, co se odehrává ve vztahu mezi dvěma soupeři, odpovídá protikladné struktuře jejich psýchy: Jak uvnitř, tak navenek. Tuto bipolární strukturu můžeme zahlédnout v jejich horoskopu. Každý hráč na kurtu čelí svým vědomým a volním Já dílčí psychické osobnosti, a nad tou musí zvítězit, chce-li zvítězit nad svým soupeřem na kurtu.
Své soupeře si nosíme v sobě. Každý hraje vždy jednou částí své bytosti (nejčastěji se kryje s postavením Slunce) s protikladnou částí (ta je vyznačena kvadraturou, opozicí nebo kvinkunxem). Toto vnitřní, psychické schéma se potom realizuje navenek při utkání s kterýmkoli soupeřem.
Při pohledu na sportovní utkání si tak můžeme uvědomit, že zmíněná hermetická zásada platí ve všech našich vztazích k druhým lidem a ke světu. Možnost volby z nabízejících se rolí je omezená. Vnější partner nám může vnutit roli, kterou bychom si my sami nevybrali. O to je průběh vztahu komplikovanější a dramatičtější.
