K fenomenologii dominantních faktorů v horoskopu
© Rudolf Starý
Knižně nepublikovaná črta z roku 2020. Použito se svolením autora. Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Dědictví řecké filosofie
Výklad horoskopu předpokládá dialog mezi dvěma účastníky: mezi tím, kdo zastupuje scénář příběhu a komentuje jej, a tím, kdo jej prožívá jako svůj životní příběh a komentuje jej ze své zkušenosti. Na základě nauky o korespondencích je možné určit, do jaké míry se podařilo uplatnit vrozené schopnosti a sklony, a co se naopak zanedbalo nebo nezvládlo. Cílem výkladu je zjistit, jak probíhá entelechie čili proces individuace a dospět při tom k nápravnému „převyprávění“ daného příběhu. Astrologie není psychoterapií, je to důležitý nástroj sebepoznání při naší cestě životem.
Dialogický charakter „srovnávací fenomenologie psychických obrazů“, jak o ní hovořil Jung, je dědictvím řecké filosofie. Řecké myšlení je v zásadě dialogické. Platonovy sokratovské dialogy jsou rozvinutím původní Herakleitovy „polemiky“ (polemos) a Anaximandrovy kosmogonie, podle níž vzniká vše jsoucí rozštěpením původní bezmezné jednoty na dvě protikladné části. Kierkegaardova údajná „ironie“ v sokratovských dialozích je založena na mylné představě, jako by Sokrates vždy chytře vyčkával, až se vyjádří všichni účastníci dialogu, a teprve poté on vyrukuje s konečným a jedině správným řešením. Ve skutečnosti nevěděl Sokrates na počátku dialogu nic, o čem by mohl hovořit, a proto musel počkat, až se rozvine dialog, a teprve v jeho průběhu se rodilo jeho vlastní stanovisko k danému problému.
S tím úzce souvisí také řecké pojetí pravdy. Aletheia není založena na sofickém, tj. učeneckém a systematickém výkladu, který je znám předem, nýbrž je to fenomenologická záležitost spočívající v náhlém zahlédnutí, doslova v „prozření z letargie“, kdy se fenomén, dosud skrytý nebo zahalený, náhle zjeví našemu pohledu. Předpokladem tohoto pojetí pravdy jsou živé prožitky daného problému nebo události, ne pouze odtažité a abstraktní soudy o těchto tématech.
Třetím prvkem řeckého dědictví je nauka o korespondencích, která měla v řeckém myšlení podobu sym-bolu, sym-patie, afinity-významového příbuzenství a byla přirozenou součástí mimetického pojetí světa, v němž vládl princip podobnosti jako základní pojítko mezi prafenoménem a fenoménem.
Celek a části
Můžeme zde navázat na to, co bylo řečeno o celku a jeho částích ve stati Ke vzniku Jungovy komplexové psychologie v revue Archea: Struktura psýchy je v horoskopu znázorněna jako monáda, která se v každém okamžiku svého života nachází pod vlivem tvarujících polí jednotlivých znamení. Psychická monáda se tohoto procesu účastní jako celek, ale vždy jen skrze své dílčí části. Každý archetyp, který stojí na počátku tvarujícího pole (znamení) a má charakter Jednice Proklova novoplatónského systému, představuje nekonečné množství metamorfóz, které se vyjevují v průběhu rozvíjení individuačního příběhu v prostoru a času. Nezjevný celek se vždy zjevuje jen jako dílčí část svých metamorfóz. Zjevný (explicitní) fenomén je jedinečným projevem skrytého (implicitního) celku.
Z toho vyplývá, že možnosti, jež v sobě skrývá archetyp, se projeví jen za určitých okolností, nebo se neprojeví vůbec. Vědecké zkoumání založené na předpokladu opakování experimentu je zde nemožné. Fenomenologický ráz událostí v individuálním příběhu je nabíledni. Zároveň to vysvětluje, proč se mezi lidmi, kteří mají stejný scénář, prosadí někteří více, jiní méně a někteří vůbec ne. Vše závisí na množství příčin, které nejsme s to určit, pokud by to bylo vůbec možné. Wolfgang Pauli, který se v dialogu s Jungem zamýšlel nad těmito problémy, hovořil v této souvislosti o „katalogu možností“: Některé z těchto možností se projeví, jiné jen zčásti, ostatní vůbec ne. Fyzikové označují takové výrony energie za „excitace“. Takto bychom mohli označit také explicitní projevy konstelací, resp. komplexů v horoskopu. Zde jsou to především dominantní faktory horoskopu, které mají sklon se projevovat výrazněji než ostatní prvky. K excitaci dochází tehdy, když se univerzální (archetypové) propojí s partikulárním (jevovým) a projeví se jako jedinečná, nevratná vlastnost, situace nebo událost.
Astrologie jako „kámen úrazu“
Astrologie je kamenem úrazu pro dnešního člověka, protože mu ukazuje jeho úděl, zatímco on se domýšlí, že má život zcela ve svých rukou (ponecháme-li stranou přírodní katastrofy). Jinými slovy, ukazuje mu, co je v jeho životě daností, kterou si nevybral, ale byla mu dána (datum) při narození, a připomíná mu jeho závislost na silách, jež ho přesahují (vis maior), a jež mu mohou nebo nemusí poskytnout své dary (donum). S těmito silami se musí vyrovnat (uzavřít s nimi obdobu starozákonní „smlouvy“), neboť na tom závisí jeho život.
Astrologie vede člověka k poznání jeho jedinečnosti, zatímco dnes se každý cítí jako zvláštní druh okleštěného „obecného člověka“, který se ničím neliší od jiných, a to ani pohlavím, národností, náboženstvím, natož pak rasou a odlišnou kulturou.
Astrologie pojímá člověka jako mikrokosmos, který má žít v souladu s makrokosmem dané kultury a civilizace. Dnes se ovšem razí heslo multikulturnosti, která tento soulad ruší a připravuje tak člověka o jeho identitu. Ten pak buď marně pátrá po tom, kým vlastně je, nebo dává ostentativně najevo, že mu na tom nijak nesejde.
Dnešní člověk chce žít svůj život výhradně podle svých vlastních představ. Astrologie mu připomíná Osud v podobě vrozeného psychického založení, v němž je skryt záměr, který se chce rozvinout a uskutečnit také navenek, a to buď tak, že utváří jeho život nebo se manifestuje v jeho vlastnostech, sklonech a chování.
Klíčovým mýtem je zde Jákobův zápas s Andělem. Vesmírné síly námi hýbou, nesou nás a poskytují nám životní energii (apoštol Pavel je ztotožňuje s Bohem, „v němž dýcháme, pohybujeme se a jsme“). Mají sklon nás ovládnout a učinit z nás „loutky boží“ (jak o tom hovoří Platon). Proto je nezbytné si je uvědomit a zaujmout k nim kritický postoj. Všechna neštěstí lidstva spadají na vrub poddajnosti ve vztahu k silám, které je utvářejí. Alchymisté věděli, že proměna hrubé látky v ušlechtilou se děje „contra naturam“. Nenechám se ovládnout, říká Jákob Andělovi, chci však z tvých darů ty, které potřebuji pro svůj život. A mohl dodat: Slibuji, že je nebudu zneužívat nebo nadužívat. „Hřivny“, které jsem obdržel jako svou přirozenost, se budu snažit uplatnit tak, abych co nejlépe uskutečnil scénář, který odpovídá mému povahovému založení.
Ve světle astrologie se dnešní člověk jeví jako bytost, která se povážlivě ocitla na samé periferii svého mikrokosmu, v jehož rámci žije, a nedokáže se navrátit zpět do středu, z něhož vyšla. Nedokáže se už nadechnout, ale stále jen vydechuje, a to hodlá dělat, dokud se nezadusí. Vesmír se stále znovu rodí a umírá, vydechuje a znovu se nadechuje, kosmogonie pokračuje ve svém vývoji, a je neúprosná k těm, kteří se vzpouzejí jejímu řádu. V tomto smyslu můžeme chápat současnou pandemii jako vážné varování.
Astronomie popisuje, kolik a jakých „hvězd“ vidí na nebi.
Astrologie se zamýšlí nad tím, co to znamená pro člověka.
Dominantní faktory horoskopu
Zkušenost ukazuje, že při uskutečňování scénáře se nejvýrazněji projevují především dominantní komplexy. Ty jsou obvykle tvořeny konstelacemi planet v určitém aspektu. K dominantním komplexům můžeme zaujmout trojí stanovisko:
Buď se s nimi ztotožníme, a v důsledku toho se z nás stanou jejich nevědomé a povolné nástroje.
Nebo je v předtuše, že by nám mohly působit potíže, potlačíme, což se může projevit jako jejich vzpoura v podobě nemoci, nehody, selhání, neurózy apod.
Nebo je přijmeme jako vnitřní role, které můžeme hrát ve svůj prospěch i ve prospěch druhých, a to tak, že je
přizpůsobíme svým možnostem,
konkretizujeme je,
zpřítomňujeme je,
proměňujeme je
a nacházíme pro ně stále nové a příhodnější metamorfózy.
Mezi relevantní faktory patří také neaspektované planety. Důležitou roli při určování celkového charakteru příběhu hrají planety ve funkci „držadla vědra“, „mísy“ a dalších „tvarů horoskopu“, zejména nakupení většího množství planet na jednom místě horoskopu.
Nejtrvalejší vliv, nikoli v příčinném smyslu, nýbrž ve smyslu korespondence příslušného faktoru a jeho odrazu v příběhu, mají pomalé planety (Uran, Neptun a Pluto), zejména aspekty těchto planet k sobě navzájem a k osobním planetám.
Charakter příběhu může podmínit také planeta na ascendentu a zvláště pak aspekty Černé Luny/Lility jako krajně negativního prvku v horoskopu.
Pátráme-li po motivaci, která se táhne jako pověstná červená niť celým příběhem, nalezneme ji většinou v tom, co je nedostatečně vyvinuté, inferiorní a zraněné, neboť právě zde se rodí touha po dovršení, zdokonalení a po nakonec i po spáse. Určujícím symbolem je v tomto případě Cheiron.
Výklad horoskopu je nástrojem, pomocí něhož se lze zorientovat a posoudit, zda příběh, který žijeme, odpovídá našim vrozeným dispozicím, a je tedy autentický, nebo zda je to příběh „vyprávěný bláznem“.
Již samo slovo „horoskop“ vyjadřuje fenomenologické zaměření astrologie. Je v něm zahrnut jak pozorovatel, tak i cíl, k němuž sledovaný příběh směřuje: hora – čas, skopein – pozorovat, skopos – cíl. Horoskop ve smyslu scénáře a jeho rozvinutí v průběhu lidského života se skládá ze dvou monád: nativní monáda odpovídá místu a času zrození, druhou monádu tvoří transitující planety a ostatní relevantní body; vztah těchto dvou monád si lze představit jako dva kotouče na jedné ose, z nichž jeden je stálý, druhý pokračuje v pohybu započatém postavením nativního horoskopu.
Z výkladu má především vyplynout, do jaké míry odpovídá (koresponduje) scénář představovaný horoskopem s dosavadním průběhem našeho života, které vlastnosti je třeba rozvinout a které naopak utlumit, jakým problémům nebo krizím právě čelíme a jaké možnosti se nám v rámci metamorfóz základních konstelací nabízejí. Z aktuálních transitů pak můžeme usuzovat na příliv určité tvarující energie; buď ji transitovaná planeta použije ke svým záměrům, nebo se stane trpným objektem jejího působení.
Knižně nepublikovaná črta z roku 2020. Použito se svolením autora. Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Dědictví řecké filosofie
Výklad horoskopu předpokládá dialog mezi dvěma účastníky: mezi tím, kdo zastupuje scénář příběhu a komentuje jej, a tím, kdo jej prožívá jako svůj životní příběh a komentuje jej ze své zkušenosti. Na základě nauky o korespondencích je možné určit, do jaké míry se podařilo uplatnit vrozené schopnosti a sklony, a co se naopak zanedbalo nebo nezvládlo. Cílem výkladu je zjistit, jak probíhá entelechie čili proces individuace a dospět při tom k nápravnému „převyprávění“ daného příběhu. Astrologie není psychoterapií, je to důležitý nástroj sebepoznání při naší cestě životem.
Dialogický charakter „srovnávací fenomenologie psychických obrazů“, jak o ní hovořil Jung, je dědictvím řecké filosofie. Řecké myšlení je v zásadě dialogické. Platonovy sokratovské dialogy jsou rozvinutím původní Herakleitovy „polemiky“ (polemos) a Anaximandrovy kosmogonie, podle níž vzniká vše jsoucí rozštěpením původní bezmezné jednoty na dvě protikladné části. Kierkegaardova údajná „ironie“ v sokratovských dialozích je založena na mylné představě, jako by Sokrates vždy chytře vyčkával, až se vyjádří všichni účastníci dialogu, a teprve poté on vyrukuje s konečným a jedině správným řešením. Ve skutečnosti nevěděl Sokrates na počátku dialogu nic, o čem by mohl hovořit, a proto musel počkat, až se rozvine dialog, a teprve v jeho průběhu se rodilo jeho vlastní stanovisko k danému problému.
S tím úzce souvisí také řecké pojetí pravdy. Aletheia není založena na sofickém, tj. učeneckém a systematickém výkladu, který je znám předem, nýbrž je to fenomenologická záležitost spočívající v náhlém zahlédnutí, doslova v „prozření z letargie“, kdy se fenomén, dosud skrytý nebo zahalený, náhle zjeví našemu pohledu. Předpokladem tohoto pojetí pravdy jsou živé prožitky daného problému nebo události, ne pouze odtažité a abstraktní soudy o těchto tématech.
Třetím prvkem řeckého dědictví je nauka o korespondencích, která měla v řeckém myšlení podobu sym-bolu, sym-patie, afinity-významového příbuzenství a byla přirozenou součástí mimetického pojetí světa, v němž vládl princip podobnosti jako základní pojítko mezi prafenoménem a fenoménem.
Celek a části
Můžeme zde navázat na to, co bylo řečeno o celku a jeho částích ve stati Ke vzniku Jungovy komplexové psychologie v revue Archea: Struktura psýchy je v horoskopu znázorněna jako monáda, která se v každém okamžiku svého života nachází pod vlivem tvarujících polí jednotlivých znamení. Psychická monáda se tohoto procesu účastní jako celek, ale vždy jen skrze své dílčí části. Každý archetyp, který stojí na počátku tvarujícího pole (znamení) a má charakter Jednice Proklova novoplatónského systému, představuje nekonečné množství metamorfóz, které se vyjevují v průběhu rozvíjení individuačního příběhu v prostoru a času. Nezjevný celek se vždy zjevuje jen jako dílčí část svých metamorfóz. Zjevný (explicitní) fenomén je jedinečným projevem skrytého (implicitního) celku.
Z toho vyplývá, že možnosti, jež v sobě skrývá archetyp, se projeví jen za určitých okolností, nebo se neprojeví vůbec. Vědecké zkoumání založené na předpokladu opakování experimentu je zde nemožné. Fenomenologický ráz událostí v individuálním příběhu je nabíledni. Zároveň to vysvětluje, proč se mezi lidmi, kteří mají stejný scénář, prosadí někteří více, jiní méně a někteří vůbec ne. Vše závisí na množství příčin, které nejsme s to určit, pokud by to bylo vůbec možné. Wolfgang Pauli, který se v dialogu s Jungem zamýšlel nad těmito problémy, hovořil v této souvislosti o „katalogu možností“: Některé z těchto možností se projeví, jiné jen zčásti, ostatní vůbec ne. Fyzikové označují takové výrony energie za „excitace“. Takto bychom mohli označit také explicitní projevy konstelací, resp. komplexů v horoskopu. Zde jsou to především dominantní faktory horoskopu, které mají sklon se projevovat výrazněji než ostatní prvky. K excitaci dochází tehdy, když se univerzální (archetypové) propojí s partikulárním (jevovým) a projeví se jako jedinečná, nevratná vlastnost, situace nebo událost.
Astrologie jako „kámen úrazu“
Astrologie je kamenem úrazu pro dnešního člověka, protože mu ukazuje jeho úděl, zatímco on se domýšlí, že má život zcela ve svých rukou (ponecháme-li stranou přírodní katastrofy). Jinými slovy, ukazuje mu, co je v jeho životě daností, kterou si nevybral, ale byla mu dána (datum) při narození, a připomíná mu jeho závislost na silách, jež ho přesahují (vis maior), a jež mu mohou nebo nemusí poskytnout své dary (donum). S těmito silami se musí vyrovnat (uzavřít s nimi obdobu starozákonní „smlouvy“), neboť na tom závisí jeho život.
Astrologie vede člověka k poznání jeho jedinečnosti, zatímco dnes se každý cítí jako zvláštní druh okleštěného „obecného člověka“, který se ničím neliší od jiných, a to ani pohlavím, národností, náboženstvím, natož pak rasou a odlišnou kulturou.
Astrologie pojímá člověka jako mikrokosmos, který má žít v souladu s makrokosmem dané kultury a civilizace. Dnes se ovšem razí heslo multikulturnosti, která tento soulad ruší a připravuje tak člověka o jeho identitu. Ten pak buď marně pátrá po tom, kým vlastně je, nebo dává ostentativně najevo, že mu na tom nijak nesejde.
Dnešní člověk chce žít svůj život výhradně podle svých vlastních představ. Astrologie mu připomíná Osud v podobě vrozeného psychického založení, v němž je skryt záměr, který se chce rozvinout a uskutečnit také navenek, a to buď tak, že utváří jeho život nebo se manifestuje v jeho vlastnostech, sklonech a chování.
Klíčovým mýtem je zde Jákobův zápas s Andělem. Vesmírné síly námi hýbou, nesou nás a poskytují nám životní energii (apoštol Pavel je ztotožňuje s Bohem, „v němž dýcháme, pohybujeme se a jsme“). Mají sklon nás ovládnout a učinit z nás „loutky boží“ (jak o tom hovoří Platon). Proto je nezbytné si je uvědomit a zaujmout k nim kritický postoj. Všechna neštěstí lidstva spadají na vrub poddajnosti ve vztahu k silám, které je utvářejí. Alchymisté věděli, že proměna hrubé látky v ušlechtilou se děje „contra naturam“. Nenechám se ovládnout, říká Jákob Andělovi, chci však z tvých darů ty, které potřebuji pro svůj život. A mohl dodat: Slibuji, že je nebudu zneužívat nebo nadužívat. „Hřivny“, které jsem obdržel jako svou přirozenost, se budu snažit uplatnit tak, abych co nejlépe uskutečnil scénář, který odpovídá mému povahovému založení.
Ve světle astrologie se dnešní člověk jeví jako bytost, která se povážlivě ocitla na samé periferii svého mikrokosmu, v jehož rámci žije, a nedokáže se navrátit zpět do středu, z něhož vyšla. Nedokáže se už nadechnout, ale stále jen vydechuje, a to hodlá dělat, dokud se nezadusí. Vesmír se stále znovu rodí a umírá, vydechuje a znovu se nadechuje, kosmogonie pokračuje ve svém vývoji, a je neúprosná k těm, kteří se vzpouzejí jejímu řádu. V tomto smyslu můžeme chápat současnou pandemii jako vážné varování.
Astronomie popisuje, kolik a jakých „hvězd“ vidí na nebi.
Astrologie se zamýšlí nad tím, co to znamená pro člověka.
Dominantní faktory horoskopu
Zkušenost ukazuje, že při uskutečňování scénáře se nejvýrazněji projevují především dominantní komplexy. Ty jsou obvykle tvořeny konstelacemi planet v určitém aspektu. K dominantním komplexům můžeme zaujmout trojí stanovisko:
Buď se s nimi ztotožníme, a v důsledku toho se z nás stanou jejich nevědomé a povolné nástroje.
Nebo je v předtuše, že by nám mohly působit potíže, potlačíme, což se může projevit jako jejich vzpoura v podobě nemoci, nehody, selhání, neurózy apod.
Nebo je přijmeme jako vnitřní role, které můžeme hrát ve svůj prospěch i ve prospěch druhých, a to tak, že je
přizpůsobíme svým možnostem,
konkretizujeme je,
zpřítomňujeme je,
proměňujeme je
a nacházíme pro ně stále nové a příhodnější metamorfózy.
Mezi relevantní faktory patří také neaspektované planety. Důležitou roli při určování celkového charakteru příběhu hrají planety ve funkci „držadla vědra“, „mísy“ a dalších „tvarů horoskopu“, zejména nakupení většího množství planet na jednom místě horoskopu.
Nejtrvalejší vliv, nikoli v příčinném smyslu, nýbrž ve smyslu korespondence příslušného faktoru a jeho odrazu v příběhu, mají pomalé planety (Uran, Neptun a Pluto), zejména aspekty těchto planet k sobě navzájem a k osobním planetám.
Charakter příběhu může podmínit také planeta na ascendentu a zvláště pak aspekty Černé Luny/Lility jako krajně negativního prvku v horoskopu.
Pátráme-li po motivaci, která se táhne jako pověstná červená niť celým příběhem, nalezneme ji většinou v tom, co je nedostatečně vyvinuté, inferiorní a zraněné, neboť právě zde se rodí touha po dovršení, zdokonalení a po nakonec i po spáse. Určujícím symbolem je v tomto případě Cheiron.
Výklad horoskopu je nástrojem, pomocí něhož se lze zorientovat a posoudit, zda příběh, který žijeme, odpovídá našim vrozeným dispozicím, a je tedy autentický, nebo zda je to příběh „vyprávěný bláznem“.
Již samo slovo „horoskop“ vyjadřuje fenomenologické zaměření astrologie. Je v něm zahrnut jak pozorovatel, tak i cíl, k němuž sledovaný příběh směřuje: hora – čas, skopein – pozorovat, skopos – cíl. Horoskop ve smyslu scénáře a jeho rozvinutí v průběhu lidského života se skládá ze dvou monád: nativní monáda odpovídá místu a času zrození, druhou monádu tvoří transitující planety a ostatní relevantní body; vztah těchto dvou monád si lze představit jako dva kotouče na jedné ose, z nichž jeden je stálý, druhý pokračuje v pohybu započatém postavením nativního horoskopu.
Z výkladu má především vyplynout, do jaké míry odpovídá (koresponduje) scénář představovaný horoskopem s dosavadním průběhem našeho života, které vlastnosti je třeba rozvinout a které naopak utlumit, jakým problémům nebo krizím právě čelíme a jaké možnosti se nám v rámci metamorfóz základních konstelací nabízejí. Z aktuálních transitů pak můžeme usuzovat na příliv určité tvarující energie; buď ji transitovaná planeta použije ke svým záměrům, nebo se stane trpným objektem jejího působení.
