Na cestě k integraci osobnosti - horoskop C. G. Junga v zrcadle myšlenek D. Rudhyara
Komentář sepsal a citace z anglického originálu přeložil Petr Lisý. Původně publikováno v revue PROSTOR č. 90/91, roč. 2011.
V letošním roce si připomínáme padesátileté výročí úmrtí jedné z nejvýraznějších osobností dvacátého století, Carla Gustava Junga (26. 7. 1875 – 6. 6. 1961). Do obecného povědomí se zapsal jako psycholog, ale jeho záběr byl tak široký a rozmanitý, že nejvýznamnější český jungovský myslitel Rudolf Starý hovoří o jeho nauce jako o „integrální antropologii“ (viz nejnovější autorova kniha Podobnosti II). Hodnocení Jungova přínosu se v rámci psychologie jako multiparadigmatické vědy značně liší, a to leckdy diametrálně. Zatímco jeden z nestorů české psychologie Zdeněk Smékal Junga nedávno v televizi označil za největšího psychologa všech dob, Atkinsonové rozsáhlá a rozšířená americká učebnice základů psychologie se o něm zmiňuje jen zcela okrajově. I psychologické instituty zaštiťující se Jungovým jménem se někdy zříkají přesahových aspektů jeho díla a zpronevěřují se tak samotnému duchu jeho nauky, zřejmě z důvodů své přijatelnosti u akreditačních komisí tvořených akademiky. V humanitně vzdělaných kruzích je Jung znám především díky své obecně přijímané typologii, a dále jako jeden z odpadlých žáků Sigmunda Freuda. Takové zařazení do osnov je však nejen nespravedlivé vůči Jungovi, nýbrž i věcně sporné. Freud samozřejmě byl pro Junga jedním ze zásadních inspiračních zdrojů a Jung od něj převzal některé klíčové pojmy (např. nevědomí, libido, komplex), jejichž význam ovšem značně pozměnil a rozšířil. K Freudovi a jeho metodě však už přistupoval jako praktikující psychiatr s vlastními názory a zkušenostmi, formulovanými pod vlivem osobností jako Eugene Bleuler, Théodor Flournoy a Pierre Janet. Nad svými kolegy navíc od počátku vynikal šíří svého filozofického, teologického a jazykového vzdělání, v dnešní době jen těžko představitelnou. Vztah s Freudem se stal spolu s pikantnostmi Jungova partnerského života díky svému mediálnímu potenciálu ohniskem řady životopisů pochybné úrovně, jejichž autoři v honbě za povrchními senzacemi hanebně míjejí podstatu Jungovy práce – pravděpodobně proto, že nedorostli jejímu porozumění. Je vůbec pozoruhodné, že zatímco si český čtenář může vychutnávat poněkud legendární osobní výtvory (jako Sedm promluv k zemřelým anebo nově Červená kniha), které lze chápat spíše jako pověstné „třešničky na dortu“, zásadní spisy jako Psychologické typy anebo Mysterium Coniunctionis na svůj překlad a publikaci stále čekají. Jádrem Jungova myšlenkového úsilí byl vždy vztah k transcendentnu a jeho největší zásluhou je patrně to, že formulací některých zásadních pojmů (např. archetyp, synchronicita, transcendentní funkce) otevřel cestu pro určitou renesanci hermetického, analogického či celostního způsobu myšlení v moderní době. Tento druh pohledu na svět představuje komplementární alternativu vůči kauzálně-materialistickému přístupu, který přivedl moderní civilizaci až na pokraj sebezničení.
Jedním z obecně méně známých faktů je, že Carl Gustav Jung se aktivně věnoval astrologii a výrazně ovlivnil její moderní podobu. Jeho práce totiž, vedle dalších inspiračních zdrojů, ovlivnila Dane Rudhyara, myslitele podobného formátu, při formulaci nového astrologického paradigmatu. Zdá se tedy více než vhodné vzdát Jungovi poctu komentovanými ukázkami výkladu horoskopu jeho narození právě z Rudhyarova pera, publikovaného v knize Astrology and the Modern Psyche (Astrologie a moderní psýcha, CRCS Publications 1976). Tato kniha představuje Rudhyarův pohled na smysluplné, tedy hlubinně a duchovně orientované směry moderní psychologie, a obsahuje též výklady horoskopů jejich zakladatelů (kromě Junga, který zde má ústřední roli, též Freuda, Adlera, Morena, Assagioliho a Kunkela). Rudhyarovo úvodní prohlášení, že „jakýkoli seriózní astrologický výklad by měl být průvodcem na cestě k seberealizaci a pomocníkem v procesu individuace“, by se mohlo stát mottem psychologické astrologie. Předkládaný text je ukázkou specifického Rudhyarova stylu uvažování a je míněn jako pocta Jungovi a jeho příznivcům i zastáncům moderní astrologie.
V letošním roce si připomínáme padesátileté výročí úmrtí jedné z nejvýraznějších osobností dvacátého století, Carla Gustava Junga (26. 7. 1875 – 6. 6. 1961). Do obecného povědomí se zapsal jako psycholog, ale jeho záběr byl tak široký a rozmanitý, že nejvýznamnější český jungovský myslitel Rudolf Starý hovoří o jeho nauce jako o „integrální antropologii“ (viz nejnovější autorova kniha Podobnosti II). Hodnocení Jungova přínosu se v rámci psychologie jako multiparadigmatické vědy značně liší, a to leckdy diametrálně. Zatímco jeden z nestorů české psychologie Zdeněk Smékal Junga nedávno v televizi označil za největšího psychologa všech dob, Atkinsonové rozsáhlá a rozšířená americká učebnice základů psychologie se o něm zmiňuje jen zcela okrajově. I psychologické instituty zaštiťující se Jungovým jménem se někdy zříkají přesahových aspektů jeho díla a zpronevěřují se tak samotnému duchu jeho nauky, zřejmě z důvodů své přijatelnosti u akreditačních komisí tvořených akademiky. V humanitně vzdělaných kruzích je Jung znám především díky své obecně přijímané typologii, a dále jako jeden z odpadlých žáků Sigmunda Freuda. Takové zařazení do osnov je však nejen nespravedlivé vůči Jungovi, nýbrž i věcně sporné. Freud samozřejmě byl pro Junga jedním ze zásadních inspiračních zdrojů a Jung od něj převzal některé klíčové pojmy (např. nevědomí, libido, komplex), jejichž význam ovšem značně pozměnil a rozšířil. K Freudovi a jeho metodě však už přistupoval jako praktikující psychiatr s vlastními názory a zkušenostmi, formulovanými pod vlivem osobností jako Eugene Bleuler, Théodor Flournoy a Pierre Janet. Nad svými kolegy navíc od počátku vynikal šíří svého filozofického, teologického a jazykového vzdělání, v dnešní době jen těžko představitelnou. Vztah s Freudem se stal spolu s pikantnostmi Jungova partnerského života díky svému mediálnímu potenciálu ohniskem řady životopisů pochybné úrovně, jejichž autoři v honbě za povrchními senzacemi hanebně míjejí podstatu Jungovy práce – pravděpodobně proto, že nedorostli jejímu porozumění. Je vůbec pozoruhodné, že zatímco si český čtenář může vychutnávat poněkud legendární osobní výtvory (jako Sedm promluv k zemřelým anebo nově Červená kniha), které lze chápat spíše jako pověstné „třešničky na dortu“, zásadní spisy jako Psychologické typy anebo Mysterium Coniunctionis na svůj překlad a publikaci stále čekají. Jádrem Jungova myšlenkového úsilí byl vždy vztah k transcendentnu a jeho největší zásluhou je patrně to, že formulací některých zásadních pojmů (např. archetyp, synchronicita, transcendentní funkce) otevřel cestu pro určitou renesanci hermetického, analogického či celostního způsobu myšlení v moderní době. Tento druh pohledu na svět představuje komplementární alternativu vůči kauzálně-materialistickému přístupu, který přivedl moderní civilizaci až na pokraj sebezničení.
Jedním z obecně méně známých faktů je, že Carl Gustav Jung se aktivně věnoval astrologii a výrazně ovlivnil její moderní podobu. Jeho práce totiž, vedle dalších inspiračních zdrojů, ovlivnila Dane Rudhyara, myslitele podobného formátu, při formulaci nového astrologického paradigmatu. Zdá se tedy více než vhodné vzdát Jungovi poctu komentovanými ukázkami výkladu horoskopu jeho narození právě z Rudhyarova pera, publikovaného v knize Astrology and the Modern Psyche (Astrologie a moderní psýcha, CRCS Publications 1976). Tato kniha představuje Rudhyarův pohled na smysluplné, tedy hlubinně a duchovně orientované směry moderní psychologie, a obsahuje též výklady horoskopů jejich zakladatelů (kromě Junga, který zde má ústřední roli, též Freuda, Adlera, Morena, Assagioliho a Kunkela). Rudhyarovo úvodní prohlášení, že „jakýkoli seriózní astrologický výklad by měl být průvodcem na cestě k seberealizaci a pomocníkem v procesu individuace“, by se mohlo stát mottem psychologické astrologie. Předkládaný text je ukázkou specifického Rudhyarova stylu uvažování a je míněn jako pocta Jungovi a jeho příznivcům i zastáncům moderní astrologie.
„Pokud jde o celkový tvar Jungova horoskopu narození, planety jsou v něm nerovnoměrně roztroušeny, avšak zároveň vykazuje i pozoruhodnou symetrii. Devět planet nacházíme ve dvou zónách o rozsahu zhruba devadesáti stupňů. V prvním případě se jedná o Saturna, Neptuna, Lunu a Pluta, ve druhém o Jupitera, Urana, Slunce, Venuši a Merkura. Na půli cesty mezi těmito dvěma zónami se nachází Mars ve Střelci, situován v hemisféře otevřené oblohy – stacionární, umanutý a s velkou ohnivou intenzitou. Tento vzorec, zredukovaný na své základní elementy, si můžeme graficky přiblížit pomocí zobrazeného schématu.
Při studiu tohoto pozoruhodného vzorce si povšimněme několika jeho výrazných aspektů. Za prvé se tu jedná se o vyvažování dvou skupin faktorů v oblastech zvířetníku, které zahrnují i Lunární uzly. Každá skupina obsahuje planety, jejichž vlastnosti vykazují polaritu vůči planetám opačné skupiny. V jedné skupině nacházíme Saturna, Neptuna a Lunu, což jsou planety představující polaritu vůči Jupiteru, Uranu a Slunci. A lze sem zahrnout také Pluta, kterého můžeme v jistém smyslu rovněž považovat za polaritu vůči vnitřním planetám, Merkuru a Venuši. Dále si všímáme, že zmíněné dvě skupiny planet jsou vyvažovány prostřednictvím vyvýšeného Marta způsobem, který připomíná dvě závaží zavěšená na háček (na planetu Mars). Skutečnost, že Mars zaujímá sextily vůči oběma horním okrajům zmíněných planetárních skupin, totiž Saturnu a Jupiteru (které jsou tedy navzájem v trigonu), vnáší do obecného vyznění celého obrazce konstruktivní a integrující podtón. Podobně se Luna nachází v sextilu na Venuši a Merkura, Uran v sextilu na Jupitera, a těchto několik sextilů integruje a vyvažuje vliv silných kvadrátů Saturna na Lunu a Pluta, Jupitera na Venuši a v širším orbisu i na Merkura a Slunce, Slunce na Neptuna a Luny na Urana. Vysunutý Mars zesiluje dynamickou rovnováhu této mocné konfigurace díky seskvikvadrátům na Neptuna a Slunce.“
Jak vidíme, začíná Rudhyar svůj výklad analýzou celkového tvaru horoskopu, což je jeden ze základních rysů moderní astrologie. Typologii celkových tvarů zavedl ve své knize Guide to Horoscope Interpretation (Průvodce výkladem horoskopu) slavný americký astrolog a Rudyarův učitel Marc Edmund Jones. Rudhyar pod jeho vlivem tento přístup dále propracoval ve své knize Person Centered Astrology (Astrologie orientovaná na osobu, 1968). Výčet těchto základních tvarů podává ve své knize Rozloučení s tradiční astrologií například hlavní český zastánce Rudhyarovy humanistické astrologie Pavel Turnovský. Důležitost celkového tvaru horoskopu podtrhuje ve své knize Podobnosti II také hlavní český reprezentant psychologické astrologie Rudolf Starý. Ale dejme opět slovo Rudhyarovi.
„Pokud budeme na celý planetární obrazec Jungova horoskopu pohlížet jako na ústrojí, jehož účelem je integrovaný výdej energie, stane se celkový obraz smysluplným a inspirujícím. Člověk se málokdy setká s příkladem tak harmonického střídání stresujících a uvolňujících planetárních faktorů. Jungův horoskop můžeme tedy téměř na první pohled chápat jako pozoruhodný vzorec osobnostní integrace. Pokud nyní blíže prozkoumáme vzájemně propojené elementy tohoto vzorce, najdeme velice zajímavou rovnováhu mezi egem a kolektivním nevědomím. Tento vztah můžeme také interpretovat jako vztah mezi formou a energií, racionálním a iracionálním, významem a životem – jak to vyplývá z Jungova komentáře k Tajemství zlatého květu, který představuje nesmírně významné propojení starého čínského mysticismu a moderní psychologie. Říše „života“ je ve své podstatě říší duálních energií zastupovaných Sluncem a Lunou, zatímco princip ‚formy‘ se nachází pod vládou Saturna.“
Zde je namístě připomenout, že Rudhyar vycházel při sestavování horoskopu z údajů o času narození sdělených samotným Jungem paní Fleisherové. Podle těchto údajů se jeho ascendent nachází na posledních stupních Kozoroha. Existuje ovšem rovněž verze s ascendentem na prvních stupních Vodnáře, založená na informaci pocházející od Jungovy dcery Gret Baumannové. Uvádí ji například Liz Greenová ve své knize přednášek o astrologickém významu Urana, nazvané The Art of Stealing Fire (Umění krást oheň).
„Vládce horoskopu Saturn se nachází v prvním domě ve Vodnáři, jehož je společným vládcem spolu s Uranem, nacházejícím se v opozici v sedmém domě ve Lvu. To dává saturnskému aspektu formy silné postavení, a to navzdory faktu, že je Saturn retrográdní, což napovídá, že o své dominantní postavení musí bojovat s vnitřními nepřáteli. Retrográdní Saturn většinou vypovídá o egu, které musí obrátit svou působnost dovnitř spíše než k vnějšímu světu, aby dosáhlo kontroly nad životními energiemi. Je tomu tak proto, že životní energie nejsou jednoduše podřízeny obecným strukturám lidského organismu ani kolektivním tradicím či společenským formám.
Jungův horoskop skutečně ukazuje, jak náročné by pro běžné biologicko-sociální struktury bylo udržet pod kontrolou nezvykle silné životní energie jeho nositele! Stačí si jen uvědomit, že Uran je v konjunkci se Sluncem, že Luna je obklopena Neptunem a Plutem a že tyto dvě skupiny jsou vůči sobě navzájem v kvadrátu, abychom viděli, jak radikální výzvou jsou planety nevědomí pro samotnou podstatu Jungovy fyzické a duchovní vitality. Biologicko-psychické energie jsou v Jungově bytosti neklidné a výbušné – a skutečnost, že Slunce je ve Lvu vládnoucí planetou a že Luna je v Býku povýšena, intenzitu této konfigurace ještě zesiluje, což by snadno mohlo vést k emočním výbuchům anebo zvláštnímu zaplavování vědomí nevědomím. Na druhou stranu, síla tohoto Slunce a Luny napovídá, že Jung se ve své práci na osobnostní integraci může spoléhat na silnou duchovní i biologickou vitalitu.“
K výše řečenému dodejme Rudhyarovu úvodní poznámku, že se chystá vykládat horoskop muže, který „udělal pravděpodobně více než kdokoli jiný na světě pro zavedení konzistentního a celostního přístupu k problému osobnostní integrace“. Nevíme, jak mnoho toho věděl o Jungově osobním životě. Pravděpodobně byl obeznámen s faktem, že po svém profesním rozchodu s Freudem prožil několikaleté období krize, v jejímž v rámci byl nucen čelit zmíněnému zaplavování vědomí nevědomými obsahy. Z Jungovy autorizované biografie Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga od Aniely Jafféové (Atlantis 1998) rovněž vyplývá, že i předtím a potom zažíval řadu zvláštních událostí, jež korespondují s výbušností biopsychických energií, o níž Rudhyar hovoří. Pokračujme však v Rudhyarově výkladu.
„Saturna je nicméně nesmírně potřeba, aby síla transsaturnských planet mohla být udržena pod kontrolou. Kov, z něhož je ústrojí osobnosti vytaveno, musí být schopen obsáhnout a smysluplně projevit extrémní množství nevědomé biologicko-psychické energie či ‚libida‘. Úlohou Saturna je vytvářet hranice, přičemž jeho pozornost je obrácena dovnitř směrem k nevědomí, zatímco Mars je zodpovědný za projev energie, který se v tomto případě děje výjimečně vyváženým způsobem, protože Mars je vedoucí silou planetárního vzorce. Nachází se na půli cesty mezi Sluncem a Neptunem (Já a jeho kosmickým hávem, Kristem a jeho „šatem slávy“), a Plutem a Venuší. Je v domě sociální smysluplnosti a reformy a ve znamení abstraktních znalostí a duchovních nauk.
Mars je symbolem všech zaměřených projevů energie a v horoskopu, který naznačuje silný tlak na kontrolu energie, je důležité vše, co má k Martovi vztah. Pokud by došlo k ucpání či narušení kanálu martovské energie, nevyhnutelně by to vedlo k psychické explozi, a to navzdory síle saturnské rezistence. Kvadráty Saturna mohou znamenat konstruktivní sílu, avšak pokud by došlo k rozvrácení dynamické rovnováhy v důsledku nějakého narušení martovského projevu, mohou se tyto kvadráty snadno stát destruktivními - zejména ty, v nichž jsou zapojeny Pluto anebo Luna. Mars však vykazuje výjimečnou sílu - ne kvůli svému postavení ve znamení, nýbrž proto, že je stacionární a zaujímá klíčovou pozici v rámci celého horoskopu. Je silný, protože dvě skupiny polárních sil jsou díky němu vyvažovány a téměř neutralizovány. To, že je stacionární, mu dává charakter nehybnosti. Sabiánský symbol této zodiakální pozice, 22° Střelce, propůjčuje této martovské charakteristice význam, neboť říká: ,V novém světě se nachází dokonalý zlomek světa starého: čínská prádelna má zavřené okenice a je nyní sama sebou. Toto je symbol reality vnitřního světa, vůči níž lidé obvyklé zavírají oči, útočiště duše, do kterého nemůže vstoupit nikdo jiný, než ona sama. V pozitivním smyslu se jedná o symbol klidné vyrovnanosti; v negativním smyslu jde o symbol širého světa plného zábav. Klíčovým slovem je zde Klid.‘
Přiměřenost tohoto symbolu je úžasná ve své doslovnosti, neboť každý, kdo studuje Junga do hloubky, ví, že nalezl metafyzickou a alchymickou bázi pro interpretaci psychologických procesů v čínské filosofii (cyklus energií jang a jin, vzájemně se vyvažujících změn, princip integrace prostřednictvím zprostředkující funkce - císař, který ‚asimiluje‘ nevědomou potřebu svého lidu a promítá strukturní vzorec Nebe – bytostného Já na stát – ego). Kromě toho, není psychologická praxe očistným procesem či katarzí, která vyžaduje velkou vyrovnanost, vnitřní klid a opakované stahování se do vlastní vnitřní podstaty?“
Použité sabiánské symboly pocházejí z knihy Marca E. Jonese Symbolical Astrology (Symbolická astrologie). Jedná se o symbolické výroky ke každému z tří set šedesáti stupňů zvěrokruhu, které Jones získal v roce 1925 v Kalifornii od známého média Elsie Wheelerové. Tento symbolický systém je jedním z charakteristických znaků Rudhyarovy astrologie; autor sám jej reinterpretoval a rozvinul v knize An Astrological Mandala: The cycle of transformations and its 360 symbolic phases (Random House, 1973; v českém překladu je tato kniha k dispozici pod názvem Astrologická mandala. Výklad tři sta šedesáti sabiánských symbolů zvěrokruhu, Půdorys 2003).
„Mars v Jungově horoskopu vládne devátému domu (filosofie, moudrost, nauky) a nachází se v devátém znamení zvířetníku. Víme, že učení a psychologická praxe byly pro Junga nezbytností. Jako psycholog musel vyrovnaně stát mezi extraverzí a introverzí - podobně jako stacionární Mars vyrovnaně stojí mezi retrográdním a přímým pohybem, k němuž se chystá. Jinými slovy, Mars je v tomto horoskopu, kde se vše nachází ve stavu vyváženého dynamismu, bodem projevu a je také sám výrazně vyvažován dvěma směry pohybu. Sextily k Jupiteru a Saturnu ustavují praktické a konstruktivní sociální základy pro projev martovské energie. Jungovy revoluční impulsy se projevují v rámci dospělého postoje vůči společnosti i vůči vědomému egu. Hloubka jeho vize a poznání, naznačená trigonem Jupitera a Saturna, je zaměřena navenek a napájena martovským idealismem.
Seskvikvadráty Marta vůči Slunci a Neptunu odhalují hlubší zdroje Jungových veřejných a vzdělávacích aktivit. Seskvikvadrát (aspekt 135°) vypovídá o překonávání krize činnosti. Předchází aspektu opozice, který ve svém pozitivním významu symbolizuje plné vědomí a osvícení, a následuje po trigonu, který mu poskytuje zázemí „vize“, a tedy prostředek k překonání krize. V Jungově horoskopu je Slunce v sedmém domě ve Lvu hrdým symbolem mužské síly a seberozvoje; Neptun se na druhé straně chystá k retrográdním pohybu v Býku a je symbolem vnitřní podstaty a bohatství, kolektivně-rasové evoluce. Ze spirituálního hlediska se jedná o maskulinní a femininní planetu, které se vůči sobě nacházejí v kvadrátu. Slunce je centrem celistvosti jedince, bytostného Já; Neptun je univerzální podstatou, z níž si bytostné Já může vytvarovat „duchovní nosič“ pro svou manifestaci. Tvarovač (Slunce) a to, co má být tvarováno (Neptun), jsou ve vzájemném aspektu krize - v přesném kvadrátu. Může toto napětí dojít rozřešení? Může být rozřešeno pouze tehdy, pokud dojde k projevení navenek, což je úkolem Marta. Prostřednictvím vyučování druhých a reformy psychologických technik Jung vyřešil svou vlastní krizi spirituálního formování a vybudoval si tak „tělo nesmrtelnosti“ (sociální a pravděpodobně i osobní nesmrtelnosti) - Diamantové tělo čínského esoterismu či vnitřní Jezulátko v kontextu křesťanské mystiky.
Výjimečný význam tohoto procesu duchovní integrace v Jungově životě odhaluje neobvyklá skutečnost, že jeho nativní Slunce se nachází asi 11° za Uranem a jeho Luna asi 12° před Neptunem. O Uranovi můžeme říci, že je na „solární cestě“ vztahů mezi nevědomím a vědomím; Neptun je „lunární cestou“. Opět zde vidíme tyto dva přístupy ve vzájemně křížovém vztahu - Neptun je v přesném kvadrátu na Slunce a Uran v přesném kvadrátu na Lunu. Jedná se tedy o konfiguraci ve tvaru jakéhosi zploštělého X. Významné polarity zde tedy znovu vidíme v situaci vzájemného propletení.“
Z uvedených poznámek rovněž vyplývá důležitost práce s transsaturnskými planetami v současné astrologii. Jak známo, antická astrologie pracuje se sedmi tradičními planetami, ovšem objevení transsaturnských planet si vyžádalo revizi této starověké koncepce a přineslo potřebu nalézt pro nové planety smysluplný výkladový rámec. Při formování koncepce jejich výkladu v moderní astrologii hrají Rudhyarovy myšlenky rovněž zásadní roli. Jak vidno, chápe tyto planety jako transpersonální a považuje je za symboly energií kolektivního nevědomí.
„Luna má v rámci astropsychologické analýzy význam zprostředkovatelky mezi nevědomím a egem. V případě mužského jedince je také symbolem jeho Animy (vnitřního ženství). Jungova Anima je v jeho horoskopu zobrazena v neobvyklém světle, neboť jeho Luna je obklopena Neptunem a Plutem a nachází se v kvadrátu na Urana. Jinými slovy je zcela ovládána planetami kolektivního nevědomí. Nachází se však také v kvadrátu na Saturna a je v biologickém smyslu velice silná, díky své pozici ve znamení svého povýšení, v plodném zemitém Býku. Navíc je v opozici vůči Bodu štěstí v devátém domě ve Štíru. Jinými slovy, Luna se jako vrchol T-kříže ve fixních znameních ocitá pod silným tlakem, a zároveň je univerzalizována a rozšiřována vlivem Neptuna a Pluta ve svém sousedství. Luna je také vládcem Jungova sedmého domu (partnerství, manželství). Nachází se také ve vztahu vzájemné recepce vůči Venuši v Raku, což je posilující postavení jak pro Lunu, tak pro Venuši. Je to velmi komplexní vzájemné propojení a vzhledem k tomu, že Luna také reprezentuje psychickou energii, jež se v mužském životě projevuje skrze obraz ženy (další aspekt Animy, obraz matky-manželky-dcery), můžeme očekávat, že ženy budou v Jungově životě hrát velmi neobvyklou roli.
Dostupné biografické údaje neodhalují nic na první pohled významného. V roce 1908, ve věku dvaceti osmi let, se Jung oženil s dívkou z konzervativní švýcarské rodiny, se kterou měl čtyři dcery a jednoho syna. Manželství uzavřel v období, kdy jeho progresivní Slunce přecházelo ze Lva do Panny - přes mysteriózní zodiakální bod Sfingy. Tranzitující Uran byl v té době v konjunkci s progresivním Martem a Saturn v opozici na nativní Slunce; Pluto bylo v opozici na Urana. Manželství pravděpodobně vneslo do Jungova života stabilitu. Svá lékařská studia zakončil doktorátem v roce 1902 a v té době se obeznámil s názory Freuda (ačkoli osobně se s ním setkal až v roce 1906) a pravděpodobně dokončil svá studia v Paříži u Pierra Janeta. Nepochybně se jednalo o zásadní formativní periodu jeho mužské dospělé osobnosti, ale nic bližšího o tom nevíme. Každopádně se zdá, že jeho manželství muselo být polarizujícím faktorem na konkrétní hmotné úrovni biologicko-sociální plodnosti. Venuše má mnoho co do činění s manželstvím, a v Jungově horoskopu to platí obzvlášť; důraz zde leží na konkrétní produktivitě. Podstata lunární funkce oproti tomu zřejmě leží spíše na psychické úrovni. Cosi nám o tom může odhalit také sabiánský symbol stupně, na němž se Luna nachází, a také skutečnost, že Luna se nachází ve třetím domě.“
Ačkoliv Rudhyar postrádal biografický materiál, který máme dnes k dispozici my, z předkládaných pasáží je zjevné, že při výkladu Jungová horoskopu projevil jasnozřivost. K jeho poznámkám můžeme dodat, že Jung se stavěl kriticky vůči konceptu evropského monogamního manželství a své názory realizoval i v praxi. Je známou skutečností, že kromě soužití s manželkou Emmou, rozenou Rauschenbachovou, udržoval dlouhodobý vztah také s Toni Wolffovou, která v období jeho životní krize s Jungovými dokonce sdílela domácnost – byla prý jediná, komu se dařilo Junga uklidnit. O své matce a některých ženských příbuzných, které měly schopnosti média, se Jung ve své výše zmíněné autobiografii také zmiňuje. Rudhyar má tedy stoprocentní pravdu v tom, že ženy hrály v Jungově životě zásadní roli.
„Sabiánský symbol Luny v Jungově horoskopu zní: ,Starý muž se pokouší různorodé skupině lidí odhalit tajemství a daří se mu to s úspěchem, který sám neočekával.‘ Říká se o něm, že ,symbolizuje vědomé vlastnictví většího poznání a potenciálu, než je možné okamžitě využít k praktickým účelům‘. Různorodá skupina je rovněž zajímavý termín, neboť Jungova lunární funkce možná byla polarizována v univerzalistickém smyslu (pod vlivem Neptuna a Pluta) „různorodou skupinou“ žen, které od něj jako pacientky žádaly, aby v nich vytvořil spojení s jejich vlastní vnitřní podstatou prostřednictvím určitého duchovního oplodnění. Jeho Mars - bod projevu jeho horoskopu - se nachází v bikvintilu (aspektu 144°) vůči Luně (jeho Saturn je dále v kvintilu na Neptun a Pluto v kvintilu na Slunce), a kvintilové aspekty mají co dělat s tvořivou aktivitou (pěticípá hvězda symbolizuje lidské vítězství nad instinktivními silami přírody). Vidíme nicméně, že Jungova Luna byla nucena k saturnské aktivitě prostřednictvím své participace na kvadrátu Saturna a Pluta. Ačkoli se Jung životu a zážitkům ze svého okolí přirozeně přizpůsoboval „mystickým“ způsobem - zajímalo by mne, jaký druh osobnosti byla jeho matka, anebo zda měl ve svém příbuzenstvu nějakou neobvyklou ženu – jeho osud (Saturn) ho nutil vklínit své Animou vedené přizpůsobení do reality vnějšího světa společnosti a včlenit své nepochybně nesmírně intenzivní intuitivní zkušenosti do logického rámce silného individuálního vědomí. Bez tohoto rámce (Saturn) a bez možnosti projevovat se v učitelských a reformních aktivitách by se Jungova psychická energie byla bývala mohla rozptýlit do nevyjádřitelné „stratosféry“ transcendentní vize.
Tyto poznámky se dotýkají jenom některých z nejzásadnějších bodů, které je možno odhalit prostřednictvím hlubinné studie pozoruhodného horoskopu narození. Na tomto konkrétním horoskopu je z psychologického hlediska významné to, že je výrazným symbolem všeho, co Jung vložil do své životní práce. To se ve skutečnosti děje ve větší či menší míře vždy, když výjimečná osobnost dosáhne ‚kreativního‘ stadia vývoje - to znamená, když organická celistvost životní zkušenosti je přenesena do podoby ‚semene‘, a tak získává sílu stát se nesmrtelnou, reprodukovat svou vizi v myslích příštích generací.“
V předchozích kapitolách knihy, z níž citované pasáži pocházejí, komentuje Rudhyar také horoskop Sigmunda Freuda. Rovněž ve Freudově případě existují dvě verze, ovšem jejich odlišnost je mnohem významnější než u Junga, kde se jedná o několik stupňů, byť takový posun znamená posun ascendentu do dalšího znamení. Rudhyar se u Freuda přiklání k verzi s ascendentem v Raku, ale obecné mínění se později ustálilo na verzi s ascendentem ve Štíru. Poznámka o celkovém tvaru Freudova horoskopu nicméně zůstává platná - Mars jako špička zmíněného vrtáku však směřuje nikoliv do čtvrtého, nýbrž do dvanáctého domu, a tedy nikoliv do oblasti osobního, nýbrž kolektivního nevědomí. Pro verzi s ascendentem ve Štíru mluví i to, že Freudovo Slunce v ní spadá do „přenosového“ sedmého domu, podobně jako Slunce Jungovo; a důležitost přenosu pro psychoanalýzu byla zásadní skutečností, na níž se oba muži při svém prvním setkání shodli.
„Horoskop Sigmunda Freuda připomíná tvarem vrták a zdůrazňuje chirurgické dovednosti a prosekávání se ke kořenům osobnosti. Pokud bychom si přáli pochopit, co Jung vnesl do psychoanalýzy, kterou Freud založil, stačí jen prostudovat horoskopy těchto dvou mužů vedle sebe. Příběh, který vypovídají, je udivující. Zachytit jej celý by zabralo příliš mnoho prostoru, můžeme však na první pohled vidět, že Freudovo Slunce se nachází na stejném stupni jako Jungova Luna a že nejzásadnější vztah existuje mezi zdůrazněnými skupinami planet v Býku. Vidíme, že v obou případech Mars zaujímá v rámci celkové struktury zásadní pozici (Jungův je stacionární, Freudův téměř stacionární); avšak jak rozdílné jsou okolnosti těchto dvou Martů! Freudův směřuje do nejhlubších hlubin, bezohledně odhaluje skryté pozůstatky sociálních frustrací; Jungův ukazuje cestu k výšinám, k vědomému vyrovnání se s problémem výchovy a společenské reformy či regenerace. Freud, chirurg duše - Jung, duchovní průvodce, moderní západní guru, zastávající vrcholně receptivní postoj vůči univerzálním silám v rámci saturnského důrazu na jasné vědomí a odhodlané ego.“
Jak vidíme, začíná Rudhyar svůj výklad analýzou celkového tvaru horoskopu, což je jeden ze základních rysů moderní astrologie. Typologii celkových tvarů zavedl ve své knize Guide to Horoscope Interpretation (Průvodce výkladem horoskopu) slavný americký astrolog a Rudyarův učitel Marc Edmund Jones. Rudhyar pod jeho vlivem tento přístup dále propracoval ve své knize Person Centered Astrology (Astrologie orientovaná na osobu, 1968). Výčet těchto základních tvarů podává ve své knize Rozloučení s tradiční astrologií například hlavní český zastánce Rudhyarovy humanistické astrologie Pavel Turnovský. Důležitost celkového tvaru horoskopu podtrhuje ve své knize Podobnosti II také hlavní český reprezentant psychologické astrologie Rudolf Starý. Ale dejme opět slovo Rudhyarovi.
„Pokud budeme na celý planetární obrazec Jungova horoskopu pohlížet jako na ústrojí, jehož účelem je integrovaný výdej energie, stane se celkový obraz smysluplným a inspirujícím. Člověk se málokdy setká s příkladem tak harmonického střídání stresujících a uvolňujících planetárních faktorů. Jungův horoskop můžeme tedy téměř na první pohled chápat jako pozoruhodný vzorec osobnostní integrace. Pokud nyní blíže prozkoumáme vzájemně propojené elementy tohoto vzorce, najdeme velice zajímavou rovnováhu mezi egem a kolektivním nevědomím. Tento vztah můžeme také interpretovat jako vztah mezi formou a energií, racionálním a iracionálním, významem a životem – jak to vyplývá z Jungova komentáře k Tajemství zlatého květu, který představuje nesmírně významné propojení starého čínského mysticismu a moderní psychologie. Říše „života“ je ve své podstatě říší duálních energií zastupovaných Sluncem a Lunou, zatímco princip ‚formy‘ se nachází pod vládou Saturna.“
Zde je namístě připomenout, že Rudhyar vycházel při sestavování horoskopu z údajů o času narození sdělených samotným Jungem paní Fleisherové. Podle těchto údajů se jeho ascendent nachází na posledních stupních Kozoroha. Existuje ovšem rovněž verze s ascendentem na prvních stupních Vodnáře, založená na informaci pocházející od Jungovy dcery Gret Baumannové. Uvádí ji například Liz Greenová ve své knize přednášek o astrologickém významu Urana, nazvané The Art of Stealing Fire (Umění krást oheň).
„Vládce horoskopu Saturn se nachází v prvním domě ve Vodnáři, jehož je společným vládcem spolu s Uranem, nacházejícím se v opozici v sedmém domě ve Lvu. To dává saturnskému aspektu formy silné postavení, a to navzdory faktu, že je Saturn retrográdní, což napovídá, že o své dominantní postavení musí bojovat s vnitřními nepřáteli. Retrográdní Saturn většinou vypovídá o egu, které musí obrátit svou působnost dovnitř spíše než k vnějšímu světu, aby dosáhlo kontroly nad životními energiemi. Je tomu tak proto, že životní energie nejsou jednoduše podřízeny obecným strukturám lidského organismu ani kolektivním tradicím či společenským formám.
Jungův horoskop skutečně ukazuje, jak náročné by pro běžné biologicko-sociální struktury bylo udržet pod kontrolou nezvykle silné životní energie jeho nositele! Stačí si jen uvědomit, že Uran je v konjunkci se Sluncem, že Luna je obklopena Neptunem a Plutem a že tyto dvě skupiny jsou vůči sobě navzájem v kvadrátu, abychom viděli, jak radikální výzvou jsou planety nevědomí pro samotnou podstatu Jungovy fyzické a duchovní vitality. Biologicko-psychické energie jsou v Jungově bytosti neklidné a výbušné – a skutečnost, že Slunce je ve Lvu vládnoucí planetou a že Luna je v Býku povýšena, intenzitu této konfigurace ještě zesiluje, což by snadno mohlo vést k emočním výbuchům anebo zvláštnímu zaplavování vědomí nevědomím. Na druhou stranu, síla tohoto Slunce a Luny napovídá, že Jung se ve své práci na osobnostní integraci může spoléhat na silnou duchovní i biologickou vitalitu.“
K výše řečenému dodejme Rudhyarovu úvodní poznámku, že se chystá vykládat horoskop muže, který „udělal pravděpodobně více než kdokoli jiný na světě pro zavedení konzistentního a celostního přístupu k problému osobnostní integrace“. Nevíme, jak mnoho toho věděl o Jungově osobním životě. Pravděpodobně byl obeznámen s faktem, že po svém profesním rozchodu s Freudem prožil několikaleté období krize, v jejímž v rámci byl nucen čelit zmíněnému zaplavování vědomí nevědomými obsahy. Z Jungovy autorizované biografie Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga od Aniely Jafféové (Atlantis 1998) rovněž vyplývá, že i předtím a potom zažíval řadu zvláštních událostí, jež korespondují s výbušností biopsychických energií, o níž Rudhyar hovoří. Pokračujme však v Rudhyarově výkladu.
„Saturna je nicméně nesmírně potřeba, aby síla transsaturnských planet mohla být udržena pod kontrolou. Kov, z něhož je ústrojí osobnosti vytaveno, musí být schopen obsáhnout a smysluplně projevit extrémní množství nevědomé biologicko-psychické energie či ‚libida‘. Úlohou Saturna je vytvářet hranice, přičemž jeho pozornost je obrácena dovnitř směrem k nevědomí, zatímco Mars je zodpovědný za projev energie, který se v tomto případě děje výjimečně vyváženým způsobem, protože Mars je vedoucí silou planetárního vzorce. Nachází se na půli cesty mezi Sluncem a Neptunem (Já a jeho kosmickým hávem, Kristem a jeho „šatem slávy“), a Plutem a Venuší. Je v domě sociální smysluplnosti a reformy a ve znamení abstraktních znalostí a duchovních nauk.
Mars je symbolem všech zaměřených projevů energie a v horoskopu, který naznačuje silný tlak na kontrolu energie, je důležité vše, co má k Martovi vztah. Pokud by došlo k ucpání či narušení kanálu martovské energie, nevyhnutelně by to vedlo k psychické explozi, a to navzdory síle saturnské rezistence. Kvadráty Saturna mohou znamenat konstruktivní sílu, avšak pokud by došlo k rozvrácení dynamické rovnováhy v důsledku nějakého narušení martovského projevu, mohou se tyto kvadráty snadno stát destruktivními - zejména ty, v nichž jsou zapojeny Pluto anebo Luna. Mars však vykazuje výjimečnou sílu - ne kvůli svému postavení ve znamení, nýbrž proto, že je stacionární a zaujímá klíčovou pozici v rámci celého horoskopu. Je silný, protože dvě skupiny polárních sil jsou díky němu vyvažovány a téměř neutralizovány. To, že je stacionární, mu dává charakter nehybnosti. Sabiánský symbol této zodiakální pozice, 22° Střelce, propůjčuje této martovské charakteristice význam, neboť říká: ,V novém světě se nachází dokonalý zlomek světa starého: čínská prádelna má zavřené okenice a je nyní sama sebou. Toto je symbol reality vnitřního světa, vůči níž lidé obvyklé zavírají oči, útočiště duše, do kterého nemůže vstoupit nikdo jiný, než ona sama. V pozitivním smyslu se jedná o symbol klidné vyrovnanosti; v negativním smyslu jde o symbol širého světa plného zábav. Klíčovým slovem je zde Klid.‘
Přiměřenost tohoto symbolu je úžasná ve své doslovnosti, neboť každý, kdo studuje Junga do hloubky, ví, že nalezl metafyzickou a alchymickou bázi pro interpretaci psychologických procesů v čínské filosofii (cyklus energií jang a jin, vzájemně se vyvažujících změn, princip integrace prostřednictvím zprostředkující funkce - císař, který ‚asimiluje‘ nevědomou potřebu svého lidu a promítá strukturní vzorec Nebe – bytostného Já na stát – ego). Kromě toho, není psychologická praxe očistným procesem či katarzí, která vyžaduje velkou vyrovnanost, vnitřní klid a opakované stahování se do vlastní vnitřní podstaty?“
Použité sabiánské symboly pocházejí z knihy Marca E. Jonese Symbolical Astrology (Symbolická astrologie). Jedná se o symbolické výroky ke každému z tří set šedesáti stupňů zvěrokruhu, které Jones získal v roce 1925 v Kalifornii od známého média Elsie Wheelerové. Tento symbolický systém je jedním z charakteristických znaků Rudhyarovy astrologie; autor sám jej reinterpretoval a rozvinul v knize An Astrological Mandala: The cycle of transformations and its 360 symbolic phases (Random House, 1973; v českém překladu je tato kniha k dispozici pod názvem Astrologická mandala. Výklad tři sta šedesáti sabiánských symbolů zvěrokruhu, Půdorys 2003).
„Mars v Jungově horoskopu vládne devátému domu (filosofie, moudrost, nauky) a nachází se v devátém znamení zvířetníku. Víme, že učení a psychologická praxe byly pro Junga nezbytností. Jako psycholog musel vyrovnaně stát mezi extraverzí a introverzí - podobně jako stacionární Mars vyrovnaně stojí mezi retrográdním a přímým pohybem, k němuž se chystá. Jinými slovy, Mars je v tomto horoskopu, kde se vše nachází ve stavu vyváženého dynamismu, bodem projevu a je také sám výrazně vyvažován dvěma směry pohybu. Sextily k Jupiteru a Saturnu ustavují praktické a konstruktivní sociální základy pro projev martovské energie. Jungovy revoluční impulsy se projevují v rámci dospělého postoje vůči společnosti i vůči vědomému egu. Hloubka jeho vize a poznání, naznačená trigonem Jupitera a Saturna, je zaměřena navenek a napájena martovským idealismem.
Seskvikvadráty Marta vůči Slunci a Neptunu odhalují hlubší zdroje Jungových veřejných a vzdělávacích aktivit. Seskvikvadrát (aspekt 135°) vypovídá o překonávání krize činnosti. Předchází aspektu opozice, který ve svém pozitivním významu symbolizuje plné vědomí a osvícení, a následuje po trigonu, který mu poskytuje zázemí „vize“, a tedy prostředek k překonání krize. V Jungově horoskopu je Slunce v sedmém domě ve Lvu hrdým symbolem mužské síly a seberozvoje; Neptun se na druhé straně chystá k retrográdním pohybu v Býku a je symbolem vnitřní podstaty a bohatství, kolektivně-rasové evoluce. Ze spirituálního hlediska se jedná o maskulinní a femininní planetu, které se vůči sobě nacházejí v kvadrátu. Slunce je centrem celistvosti jedince, bytostného Já; Neptun je univerzální podstatou, z níž si bytostné Já může vytvarovat „duchovní nosič“ pro svou manifestaci. Tvarovač (Slunce) a to, co má být tvarováno (Neptun), jsou ve vzájemném aspektu krize - v přesném kvadrátu. Může toto napětí dojít rozřešení? Může být rozřešeno pouze tehdy, pokud dojde k projevení navenek, což je úkolem Marta. Prostřednictvím vyučování druhých a reformy psychologických technik Jung vyřešil svou vlastní krizi spirituálního formování a vybudoval si tak „tělo nesmrtelnosti“ (sociální a pravděpodobně i osobní nesmrtelnosti) - Diamantové tělo čínského esoterismu či vnitřní Jezulátko v kontextu křesťanské mystiky.
Výjimečný význam tohoto procesu duchovní integrace v Jungově životě odhaluje neobvyklá skutečnost, že jeho nativní Slunce se nachází asi 11° za Uranem a jeho Luna asi 12° před Neptunem. O Uranovi můžeme říci, že je na „solární cestě“ vztahů mezi nevědomím a vědomím; Neptun je „lunární cestou“. Opět zde vidíme tyto dva přístupy ve vzájemně křížovém vztahu - Neptun je v přesném kvadrátu na Slunce a Uran v přesném kvadrátu na Lunu. Jedná se tedy o konfiguraci ve tvaru jakéhosi zploštělého X. Významné polarity zde tedy znovu vidíme v situaci vzájemného propletení.“
Z uvedených poznámek rovněž vyplývá důležitost práce s transsaturnskými planetami v současné astrologii. Jak známo, antická astrologie pracuje se sedmi tradičními planetami, ovšem objevení transsaturnských planet si vyžádalo revizi této starověké koncepce a přineslo potřebu nalézt pro nové planety smysluplný výkladový rámec. Při formování koncepce jejich výkladu v moderní astrologii hrají Rudhyarovy myšlenky rovněž zásadní roli. Jak vidno, chápe tyto planety jako transpersonální a považuje je za symboly energií kolektivního nevědomí.
„Luna má v rámci astropsychologické analýzy význam zprostředkovatelky mezi nevědomím a egem. V případě mužského jedince je také symbolem jeho Animy (vnitřního ženství). Jungova Anima je v jeho horoskopu zobrazena v neobvyklém světle, neboť jeho Luna je obklopena Neptunem a Plutem a nachází se v kvadrátu na Urana. Jinými slovy je zcela ovládána planetami kolektivního nevědomí. Nachází se však také v kvadrátu na Saturna a je v biologickém smyslu velice silná, díky své pozici ve znamení svého povýšení, v plodném zemitém Býku. Navíc je v opozici vůči Bodu štěstí v devátém domě ve Štíru. Jinými slovy, Luna se jako vrchol T-kříže ve fixních znameních ocitá pod silným tlakem, a zároveň je univerzalizována a rozšiřována vlivem Neptuna a Pluta ve svém sousedství. Luna je také vládcem Jungova sedmého domu (partnerství, manželství). Nachází se také ve vztahu vzájemné recepce vůči Venuši v Raku, což je posilující postavení jak pro Lunu, tak pro Venuši. Je to velmi komplexní vzájemné propojení a vzhledem k tomu, že Luna také reprezentuje psychickou energii, jež se v mužském životě projevuje skrze obraz ženy (další aspekt Animy, obraz matky-manželky-dcery), můžeme očekávat, že ženy budou v Jungově životě hrát velmi neobvyklou roli.
Dostupné biografické údaje neodhalují nic na první pohled významného. V roce 1908, ve věku dvaceti osmi let, se Jung oženil s dívkou z konzervativní švýcarské rodiny, se kterou měl čtyři dcery a jednoho syna. Manželství uzavřel v období, kdy jeho progresivní Slunce přecházelo ze Lva do Panny - přes mysteriózní zodiakální bod Sfingy. Tranzitující Uran byl v té době v konjunkci s progresivním Martem a Saturn v opozici na nativní Slunce; Pluto bylo v opozici na Urana. Manželství pravděpodobně vneslo do Jungova života stabilitu. Svá lékařská studia zakončil doktorátem v roce 1902 a v té době se obeznámil s názory Freuda (ačkoli osobně se s ním setkal až v roce 1906) a pravděpodobně dokončil svá studia v Paříži u Pierra Janeta. Nepochybně se jednalo o zásadní formativní periodu jeho mužské dospělé osobnosti, ale nic bližšího o tom nevíme. Každopádně se zdá, že jeho manželství muselo být polarizujícím faktorem na konkrétní hmotné úrovni biologicko-sociální plodnosti. Venuše má mnoho co do činění s manželstvím, a v Jungově horoskopu to platí obzvlášť; důraz zde leží na konkrétní produktivitě. Podstata lunární funkce oproti tomu zřejmě leží spíše na psychické úrovni. Cosi nám o tom může odhalit také sabiánský symbol stupně, na němž se Luna nachází, a také skutečnost, že Luna se nachází ve třetím domě.“
Ačkoliv Rudhyar postrádal biografický materiál, který máme dnes k dispozici my, z předkládaných pasáží je zjevné, že při výkladu Jungová horoskopu projevil jasnozřivost. K jeho poznámkám můžeme dodat, že Jung se stavěl kriticky vůči konceptu evropského monogamního manželství a své názory realizoval i v praxi. Je známou skutečností, že kromě soužití s manželkou Emmou, rozenou Rauschenbachovou, udržoval dlouhodobý vztah také s Toni Wolffovou, která v období jeho životní krize s Jungovými dokonce sdílela domácnost – byla prý jediná, komu se dařilo Junga uklidnit. O své matce a některých ženských příbuzných, které měly schopnosti média, se Jung ve své výše zmíněné autobiografii také zmiňuje. Rudhyar má tedy stoprocentní pravdu v tom, že ženy hrály v Jungově životě zásadní roli.
„Sabiánský symbol Luny v Jungově horoskopu zní: ,Starý muž se pokouší různorodé skupině lidí odhalit tajemství a daří se mu to s úspěchem, který sám neočekával.‘ Říká se o něm, že ,symbolizuje vědomé vlastnictví většího poznání a potenciálu, než je možné okamžitě využít k praktickým účelům‘. Různorodá skupina je rovněž zajímavý termín, neboť Jungova lunární funkce možná byla polarizována v univerzalistickém smyslu (pod vlivem Neptuna a Pluta) „různorodou skupinou“ žen, které od něj jako pacientky žádaly, aby v nich vytvořil spojení s jejich vlastní vnitřní podstatou prostřednictvím určitého duchovního oplodnění. Jeho Mars - bod projevu jeho horoskopu - se nachází v bikvintilu (aspektu 144°) vůči Luně (jeho Saturn je dále v kvintilu na Neptun a Pluto v kvintilu na Slunce), a kvintilové aspekty mají co dělat s tvořivou aktivitou (pěticípá hvězda symbolizuje lidské vítězství nad instinktivními silami přírody). Vidíme nicméně, že Jungova Luna byla nucena k saturnské aktivitě prostřednictvím své participace na kvadrátu Saturna a Pluta. Ačkoli se Jung životu a zážitkům ze svého okolí přirozeně přizpůsoboval „mystickým“ způsobem - zajímalo by mne, jaký druh osobnosti byla jeho matka, anebo zda měl ve svém příbuzenstvu nějakou neobvyklou ženu – jeho osud (Saturn) ho nutil vklínit své Animou vedené přizpůsobení do reality vnějšího světa společnosti a včlenit své nepochybně nesmírně intenzivní intuitivní zkušenosti do logického rámce silného individuálního vědomí. Bez tohoto rámce (Saturn) a bez možnosti projevovat se v učitelských a reformních aktivitách by se Jungova psychická energie byla bývala mohla rozptýlit do nevyjádřitelné „stratosféry“ transcendentní vize.
Tyto poznámky se dotýkají jenom některých z nejzásadnějších bodů, které je možno odhalit prostřednictvím hlubinné studie pozoruhodného horoskopu narození. Na tomto konkrétním horoskopu je z psychologického hlediska významné to, že je výrazným symbolem všeho, co Jung vložil do své životní práce. To se ve skutečnosti děje ve větší či menší míře vždy, když výjimečná osobnost dosáhne ‚kreativního‘ stadia vývoje - to znamená, když organická celistvost životní zkušenosti je přenesena do podoby ‚semene‘, a tak získává sílu stát se nesmrtelnou, reprodukovat svou vizi v myslích příštích generací.“
V předchozích kapitolách knihy, z níž citované pasáži pocházejí, komentuje Rudhyar také horoskop Sigmunda Freuda. Rovněž ve Freudově případě existují dvě verze, ovšem jejich odlišnost je mnohem významnější než u Junga, kde se jedná o několik stupňů, byť takový posun znamená posun ascendentu do dalšího znamení. Rudhyar se u Freuda přiklání k verzi s ascendentem v Raku, ale obecné mínění se později ustálilo na verzi s ascendentem ve Štíru. Poznámka o celkovém tvaru Freudova horoskopu nicméně zůstává platná - Mars jako špička zmíněného vrtáku však směřuje nikoliv do čtvrtého, nýbrž do dvanáctého domu, a tedy nikoliv do oblasti osobního, nýbrž kolektivního nevědomí. Pro verzi s ascendentem ve Štíru mluví i to, že Freudovo Slunce v ní spadá do „přenosového“ sedmého domu, podobně jako Slunce Jungovo; a důležitost přenosu pro psychoanalýzu byla zásadní skutečností, na níž se oba muži při svém prvním setkání shodli.
„Horoskop Sigmunda Freuda připomíná tvarem vrták a zdůrazňuje chirurgické dovednosti a prosekávání se ke kořenům osobnosti. Pokud bychom si přáli pochopit, co Jung vnesl do psychoanalýzy, kterou Freud založil, stačí jen prostudovat horoskopy těchto dvou mužů vedle sebe. Příběh, který vypovídají, je udivující. Zachytit jej celý by zabralo příliš mnoho prostoru, můžeme však na první pohled vidět, že Freudovo Slunce se nachází na stejném stupni jako Jungova Luna a že nejzásadnější vztah existuje mezi zdůrazněnými skupinami planet v Býku. Vidíme, že v obou případech Mars zaujímá v rámci celkové struktury zásadní pozici (Jungův je stacionární, Freudův téměř stacionární); avšak jak rozdílné jsou okolnosti těchto dvou Martů! Freudův směřuje do nejhlubších hlubin, bezohledně odhaluje skryté pozůstatky sociálních frustrací; Jungův ukazuje cestu k výšinám, k vědomému vyrovnání se s problémem výchovy a společenské reformy či regenerace. Freud, chirurg duše - Jung, duchovní průvodce, moderní západní guru, zastávající vrcholně receptivní postoj vůči univerzálním silám v rámci saturnského důrazu na jasné vědomí a odhodlané ego.“
